Tazinčin bonzáček

Jak už jsem se zmiňovala, mám období, kdy mě nebaví psát den za dnem, co se mi stalo, nebo nestalo, takže to bude takový "maglajz" spíš jen abych třeba za měsíc věděla, co se událo a tak...

Vstát se mi přece jen podařilo, očka jsem od sebe nemusela ani rozhánět sirkama, pytle jsem podchytila ranním pealingem (mimochodem takovýto luxus jsem dopřála obličeji asi po půl roce) a dokonce jsem se i vykoupala (dobrý, co?), takže se mohu ukázat i mezi lidmi.

Tento blog nečtěte, hrozná blbost, fakt (ještě větší, než normálně píšu) – pro mne to ale znamená záchranu před usnutím.

Jak jsem již psala, jsem s mužíkem v práci a před chvílí zjistil, že nějaký soubor, který mu zde zanechal jeho kolega nemůže otevřít, nastala otázka: Zavolat, či nezavolat?

Jste pravým mužem?

Pacient byl mobil.

Včera jsem jela zase na tancování a v šalině stál jeden pár...

Vtípky nejen pro ženy, ale raději pro ženy:o)

Sice půlnoc není, ale o půlnoci mívám půlnoc...napíšu Vám to hned, jelikož jsem to zrovna našla při hledání něčeho v diáři před, před, před minulého roku. Napsala mi to jedna holka a docela se mi líbí. Jelikož já neumím vymyslet báseň žádnou, je to pro mně až moc dobrá básnička.

Asi jste dnes hodní byli, nebo mě lenost dnes nepřemohla, takže jsem tu opět a přináším vzpomínky na učitele logistiky, z doby kdy jsem chvíli studovala vysokou školu.

A je tu pátek, mimochodem můj svátek (v pátek mají blázni svátek) asi bych měla dnes opravdu někam zajít a slavit...

Tak jsem blbá, už je to jasný...

Kdo neví, dočte se....

Dnes nějak nemám na psaní tu správnou náladu, či co...