Tazinčin bonzáček

Mou milovanou fenečku jsem si pořídila před dvěma a půl lety. Mohla jsem si vybrat už jen ze dvou feneček. Jedna byla bílá a druhá zlatá. Upoutala mě hned ta zlatá, nádherná kulička s očičkama, jako korálky, která byla taky více aktivní.

Jelikož jak již všichni určitě víte, dnes je nepracovní den, takže včera se mohlo slavit. S mužíkem jsem šla na první "párty" mého života.

jsou všude...ale mně nedostanou:o)

Jak už jsem se zmiňovala, mám období, kdy mě nebaví psát den za dnem, co se mi stalo, nebo nestalo, takže to bude takový "maglajz" spíš jen abych třeba za měsíc věděla, co se událo a tak...

vtípky a moje rozbory...

Věříte v život po životě? Já teda jo.

Jak sama sebe sleduji, stává se ze mně závislák.

Co se mi všechno nedostane na mail. Já se o to podělím, nebudu lakomá:o)

Jen co jsem se vrátila po cigaretce do kanceláře, slyším skřípění brzd a následně ránu...a to je za tento měsíc myslím tak potřetí na této ulici...

Toto pochopí pouze většina žen:o).

Jelikož se o již zmíňený ztracený pánský kabát nikdo nepřihlásil a nechci, aby mi doma strašil, neboť jak už jsem psala, mužíkovi je malý a já bych v něm moc parády neudělala, vyhlašuji dražbu...

copak dělala Tazinka?

Znovu to není můj výmvsl, ale přišlo mi to mailem a nebudu to rozesílat dál (jsem lenoch:o)), takže aspoň těm, kdo to nezná (já jsem to např. viděla poprvé).

To šou ploblémy...:o)

Vstát se mi přece jen podařilo, očka jsem od sebe nemusela ani rozhánět sirkama, pytle jsem podchytila ranním pealingem (mimochodem takovýto luxus jsem dopřála obličeji asi po půl roce) a dokonce jsem se i vykoupala (dobrý, co?), takže se mohu ukázat i mezi lidmi.

Tento blog nečtěte, hrozná blbost, fakt (ještě větší, než normálně píšu) – pro mne to ale znamená záchranu před usnutím.

Tohle bych úplně zapomněla blognout a přitom je to táák důležité!

Jak jsem již psala, jsem s mužíkem v práci a před chvílí zjistil, že nějaký soubor, který mu zde zanechal jeho kolega nemůže otevřít, nastala otázka: Zavolat, či nezavolat?

Můj mužík dnes potřebuje, abych mu pomohla v práci sem tam s něčím, jelikož bude mít zítra velký audit a tak teď sedím v jeho kanclu (budeme tu nejspíš hodně dlouho do noci-rána), kam jsem se dopravila použitím trolejbusu, tramvaje a následně autobusu. No a co se událo v trolejáku?

V minulém příspěvku jsem se zmínila o tom, jak ráda hraju volejbal a chtěla jsem toto téma rozvést – PROVEDU nyní.

jeho příjmení neprozradím, ale zbytek s radostí bonznu. Je to totiž taky něco jako úchyl...spíš psycho!

Tak jsem se vcera konečně odhodlala k tomu, abych nalepila letáky s textem: Kdo ztratil dne 14.10.2004 pánský, tmavě modrý kabát, ať zavolá na tel.č.:.....

Na sedadlech seděla paní se dvěma malými klučíky cca 2-4 roky, jeden seděl sám, druhého měla na klíně.

Včera jsem šla podruhé s Lucíkem (neteří, kdyby ještě někdo nevěděl) do blbnoucího kroužku – tancování, ale tak to nevypadá. Úspěšně se mi podařilo nenápadně jí odlákat, když jsem míjely obchod, ve kterém na mě minulý týden vydyndala k jablku ještě Tictac. Už jsme byly daleko, když si vzpomněla: "Teto, kde je to jablícko, já chci jablícko". Pozdě:o), ale příště už tam budeme muset skočit, jinak bych byla synem-dcerou smrti:o).

Před chvilkou jsem dočetla blog s názvem Sportem k úmrtí smíchem, který psal fidel a vzpomněla jsem si, jak jsem hrávala "pinec" já.

Jste pravým mužem?

Pacient byl mobil.

Ten páteční úchyl nebyl první, ale doufám, že poslední, se kterým jsem se setkala.

V pátek jsem si skoro perfektně zapařila – jen jeden fakt mi to trošku pokazil.

Umím anketovat, stále neumím fotit, od čučení do počítače mám bolavá očička, venku je škaredě, že by ani psa nevyhnal a já budu muset jít se psem:o).

Jen zkouška, ale klidně můžete i hlasovat...

Prosím hodného a milého člověka, aby mi ČESKY (= pro ženy pochopitelně!!) vysvětlil, jak si můžu přidávat do blogu ankety a fotky z digifoťáku... Ty fotky mám už nahrané v počítači, dokonce i zmenšené na velikost, která by neměla při vkládání vadit, ale vždycky, když je chci uložit do blogu píše mi to: Unable to open 'none' for reading. in /var/www/www.bloguje.cz/www/blox/admin/pict.php on line 15  Upload obrázku  Nejde o obrázek!    Jak to, že nejde o obrázek, když to je obrázek (dobře je to fotka, ale to je taky obrázek, ne?)???    Najde se takový člověk, který by mi s tím pomohl, než mi dočista hrábne a já se půjdu odstřelit nebo skočím pod rychle rozjetou slípku?

Já jsem sice skoro ateista (věřím na osud, že něco nad námi možná je a byly doby, kdy jsem věřila v duchy), ale tohle přesně sedí.

Včera jsem jí tak trošku pošťouchla k tomu, aby si také založila nějaký blogík, abych si zase někdy početla já. Ale zapomněla jsem jí varovat, že než se do něčeho takového pustí, musí zvážit pro a proti...:o)

Jsem nejlepší dcera na světě (to si fandím) – konečně jsem přemluvila mamku, aby si pořídila nový mobil.

Vracela jsem se před chvlilkou z katastru a v tramvaji jsem seděla za pánem, který buď trpěl samomluvou, nebo byl opitý – troufám si hádat, že oboje...:o)

Tak tohle mě opravdu dostalo!!!

Dnes jsme s maminkou nešly na obídek na Mojmírák, jelikož jsme si nechtěly kazit náladu a dokonce ani ke Psovi...no i když tam jsme vlastně nadlábnutí plánovaly.

Já osobně jsem dostávala poznámek ve škole hodně. Jedinou si pamatuji, protože byla jiného rázu, než že ruším, nebo, že nedávám pozor: "O přestávce bez dovolení vyhodila z otevřeného okna kaštan, aniž by se rozhlédla, jestli někdo nejde"...i když jsem učitelku přesvedčovala, že jsem terén zkontrolovala, nevěřila mi.

Odpoledne pro mně do kanclu přišla Verča a vypravily jsme se k ní domů, abych si prohlédla štěňátka.

a také trochu rada pro studentky ke konci školního roku (sice je ještě brzo, ale nevadí).

Na toto téma jsem došla dnes po cestě z obídku. Jezdím s mamkou, sama ještě ani autí nemám...:o)

Úplně jsem se zapomněla zmínit o novince ze soboty...

Z práce jsem šla pro Lucíka (neteř, kdyby ještě náhodou někdo nevěděl o koho jde) do školky, kde jí paní učitelka vzbudila dřív, abychom stíhaly kroužek taneční. Lucinka s sebou měla štěkacího pejska, kterého dostala k narozkám, aby se všem pochlubila.

Uf, teď jsem došly s mamkou z obídku. Máme dvě oblíbené restaurace.

Jelikož jsem jednou v kanceláři zanechala mou fenečku Terynku a Mirky fenku Afrušku, která ráda včechno kouše, nemůžu poslouchat rádio.

Nevím, jestli se Vám otevřou všechny obrázky a hlavně, jak tak koukám do náhledu, oběvuje se mi tam ke každému obrázku nějaký dodatek, jako hspace=0,....no, nevím, kde je chyba, ale začátky jsou prostě těžké..

Tak tohle je síla... Můj mužík mi poslal tyto obrázky a já mám opět dobrou náladu:o)

Včera do naší kanceláře zavítala sestra. Když jsem odmítla jít s ní do posilovny a sdělila jí, že už se těším domů na dortík, pozvala se ke mně na kafe. Nepodařilo se mi jí odradit ani tím, že nemám uklizeno, což jsem svedla na můj ještě nedoléčený prstík...

aneb už nechoďte:o):o(

a už se zase můžu těšit na další...:o). Byl opravdu dost pestrý a hlavně náročný. Posuďte sami...

Včera jsem jela zase na tancování a v šalině stál jeden pár...

Vtípky nejen pro ženy, ale raději pro ženy:o)

Kamoška mi přeposlala jeden soubor s názvem: Zrušení pracovního poměru...

Dostala jsem dnes další řetězový mail...nechce se mi to posílat dál, takže si ho můžete přečíst a kdo to nezná, muže ho předat dál...:o)

Včera jsem jela šalinou (tramvají) a nudnou cestu mi zpestřil pohled z okna.

Cestou z práce domů jsem potkala mou učitelku ze základní školy, kterou jsme měli na češtinu. Byla to super ženská, měla jsem jí (jako jednu z mála učitelů) ráda…Proč?

Já už Vás fakt nebudu otravovat tímto tématem...tenhle je poslední! Přísahám a jestli se o něm ještě někdy zmíním, můžete Tazíka z blogovacích lidiček vypískat!

Sice půlnoc není, ale o půlnoci mívám půlnoc...napíšu Vám to hned, jelikož jsem to zrovna našla při hledání něčeho v diáři před, před, před minulého roku. Napsala mi to jedna holka a docela se mi líbí. Jelikož já neumím vymyslet báseň žádnou, je to pro mně až moc dobrá básnička.

nevyhrála, jak už jste si mohli všimnout. Odpoledne jsem se vydala s holkama – Gabčou a Mirkou a pesanama – Terkou, Garonem a Afrou – že půjdeme na uzavřený výběh, kde si můžou lozit po nějakých dřevech, či co, ale ten můj chudáček prstík mě bolel tak, že jsem jim předala Terku a vrátila se domů, abych se trošku politovala...:o)

Co slíbím, splním, tedy občas, ale skoro vždy…co jsem to chtěla napsat? Aha, že Vám přináším slíbený výběr z učitelových hlášek – pojmenovali jsme to „Guffi – THE BEST OF“… Jeho výslovnost zde asi nedokážu zdůraznit a některé věci jsou přeloženy do češtiny, jelikož šlo víc o obsah, než o řeč, kterou mluví.

Asi jste dnes hodní byli, nebo mě lenost dnes nepřemohla, takže jsem tu opět a přináším vzpomínky na učitele logistiky, z doby kdy jsem chvíli studovala vysokou školu.

Jelikož jsem se až dnes tak trošku zviditelnila a vetřela mezi ostatní blogující lidičky a na mail se mi znovu dostalo upozornění, o kterém jsem se už zmiňovala 22.9. v mém bonzáku s názvem "Přijďte rozhodnout!!! – v sekci Důležité", musím o tom napsat ještě jednou...i když Jsem s tím asi otravná...:o))-to já ráda!

Už jsem se tu stačila v pátek ještě dvakrát ukázat, takže po mém velmi úspěšném nákupu (viz.O nákupu – O něčem) jsem zvládla už jen kulečník s mužíkem a hezky šupky hupky do pelíšku.

Tak, tohle Vám musím nabonzovat...:o)

Asi neumím ani nakupovat...

S Verčou mám sraz v kanclu, takže mám chvilku, abych si ještě trochu "poplakala"...

A je tu pátek, mimochodem můj svátek (v pátek mají blázni svátek) asi bych měla dnes opravdu někam zajít a slavit...

Dnes máme s mužíkem malé výročí....

Pomluvy to nebudou, ale něco z našeho mládí napsat můžu, ne?:o)