Tazinčin bonzáček

...se dozvíte, když kliknete levým tlačítkem myšky počítačové na "Celý příspěvek", snad se trefíte:o)

Tak jsem blbá, už je to jasný...

Hu, nějak jsem se zapomněla a včera nic nepřipsala, jak jsem slibovala, takže to dnes musím napravit...

Asi před čtvrt hodinou někdo zaklepal na dveře kanceláře.

To byl frmol, ale zvládla jsem nakonec všechno.

Kdo neví, dočte se....

Dnes nějak nemám na psaní tu správnou náladu, či co...

Vedle naší kanceláře má obchod naše známá.

Já vím, že jsem se dušovala, že to je poslední blog a já nevím, co ještě, ale tohle v mé hlavičce nepočká – musím se o to podělit.

Ještě jsem si vzpomněla, co jsem chtěla blognout, tak je to tu...

V neděli jsme byli s mužíkem Jiříkem v kině na velmi sladkém, romantickém filmu s názvem Pinc a já (já ne, tak se to jen jmenovalo...bohužel:o)).

Je září, školáci nastoupili do škol a když jsem jela 1.září v tramvaji a dívala se na děti školou povinné, zavzpomínala jsem si na časy, ne zas tak dávné (ještě tak stará nejsem:o)).

Jak jsem slibovala v minulém blogíku, tak taky činím.

Podzim už je tu, sice podle kalendáře začíná trošku později, lístečky opadávají, počasí už léto nepřipomíná, ...

Ha, takže spěchat nemusím, plány jsou změněny...

Ne superstar, ani nic z Doremi....prostě jen já:o) – jelikož mi jednou sestra ukázala na internetu blogy jedné známé, rozhodla jsem se cca po dvou měsících, že si to taky zkusím.