30.05.2004
Uzená bramboroláda - Klasika
Naše kuchtící velitelka Válečná zavelela, že čas od času je třeba přijít i s nějakou tou klasikou a tak já neváhám a hned tu dávám do frcu jeden recepis té správné klasické moravské a české kuchyně, boť jen pomocí té docílíme těch našich zdravě oplácaných postav.
Budeme potřebovat bramborové těsto a já hned na začátek ale podotýkám, že na to, abych si jej sám vyráběl jsem línej jako veš. Tudíž žádné kobzole škrábat nebudu, ale hezky si skáknu dolů do obchodu, kde zakoupím sobě jeden pytlík bramborového těsta v prášku. Na to moje kuchtění to bohatě stačí. Jak jej připravím psát nemusím, neboť návod je uveden na pytlíku.
Do vody si vhodím něco uzeného masa a vařím. Zatímco se maso vaří, já už zpracovaným bramborovým těstem praštím na vál a válím tak dlouho, až jej mám rozválené do obdélníku přiměřené délky i tloušťky. Poté vyndám uzené z kastrolu, nadrobno ho nasekám a rovnoměrně rozestřu po té obdélníkové bramborové placce. A protože nás už moc ten obdélník nebaví, tak změníme geometrický tvar a smotáme jej do rolády, tudíž do válce. Konce pěkně shňácáme dohromady, aby maso nevypadávalo a pro sichr ještě celý tenhle válec zabalíme do látkového ubrousku nebo obětujeme utěrku. Pro sichr sichrů to ještě ze všech stran zasichrujeme sichrhajckama nebo alespoň sešpendlíme špendlíkama. Pak to celé, tak jak to máme, vezmeme a vrazíme do pořádného hrnce s osolenou vařící vodou, kde to necháme asi tak dvacet minut, ať si to tam bublá.
Na vedlejší plotýnce se nám vaří zelí, takže nám už zbývá jen nakrájet si na drobné nudličky cibuli, tu dozlatova osmáhnout a když pak roládu vyndáme z hrnce, odmotáme z utěrky a nakrájíme na plátky, tak ty tou cibulkou zasypeme. Už na talíři samozřejmě, kde k té bramboroládě s uzeným masem kydnem něco toho zela a začneme nabírat kila.
Semo tamo můžeme udělat trochu vln na návštěvu, trochu před ní zamachrovat a místo obligátních obložených chlebíčků ji naservírovat krapet originálnější mňamku.
Nejdříve se ale musíme kouknout do domácího baru, jestli se tam nachází taková exotika, jako je pomerančový likér. Pokud jo, tak máme vyhráno a můžeme začít machrovat, protože ostatní ingredience většinou v lednici a špajzu už najdeme.
Z té lednice si vytáhneme kuřecí prsíčka a nakrájíme je na nudličky takové velikosti, která právě lahodí našemu oku. Pak si rozklepneme opatrně jedno vajco, oddělíme žloutek od bílku a ten bílek rozšleháme s dvěma lžícemi toho pomerančového likéru, co jsme jej našli v baru. Do této směsi pak vrzneme to maso a necháme ho tam tak hoďku, ale klidně i déle hezky macerovat.
Mezitím si můžeme připravit omáčku. To vezmeme lžičku pískové cukru, po lžičce pomerančové šťávy a pomerančového likéru a promícháme to s dvěma lžícemi majonézy. No a protože tohle máme hotovo raz dva, tak si jdeme ještě na chvíli lehnout, než návštěva dorazí a společensky nás unaví.
Pak už to jde rychle. V pánvi, nejlépe WOK, ale když nemáme, tak obyčejná teflonovka taky dobře poslouží, rozpálíme olej, vkydnem do něj řádně promacerované maso a prudce jej osmahneme. Pak je z pánve vyndáme a vložíme do naší připravené omáčky tak, aby každý kousek byl tou omáčkou řádně opaplán. Starý olej z pánve dáme pryč, vlejeme tam jednu novou lžíci oleje a znovu tam vhodíme maso i s omáčkou. Promícháme a už klademe na talíř.
Aby šla návštěva do vývrtky, tak to ještě posypeme mletými lískovými oříšky a sezamovým semínkem a můžeme ozdobit kolečkem pomeranče a listem salátu. Zakusujeme k tomu opečený toust.
17.05.2004
Koule z Ráje - Klasika
Někdy člověk nemá náladu v kuchyni experimentovat a vyrábět nějaké exotické mňamky. V takových chvílích sáhne po ověřené klasice a spáchá třeba vepře se zelím a knedlíkem, dušenou mrkev, koprovku nebo něco na tento způsob. Pro mě jsou takovou oblíbenou klasikou "kulky v rajské". Je to chutné, jednoduché a hlavně je toho hodně, takže břuch je plný a chuťové pohárky si nestěžují. Jak na to?
V první etapě si vyrobíme ty kulky. Mleté maso osolíme, opepříme, přidáme něco kmínu, lisovaného česneku a na jemnoulinko krájenou cibulku (můžeme ji ustrouhat na struhadle). Vejce nedáváme, protože by to pak bylo moc patlavé. Hmotu necháme odležet a ušuláme z ní malé kulky, které následně obalíme v hladké mouce a na oleji pěkně osmažíme. Koule dáme do tepla a volně přejdeme do fáze druhé a tou je kuchtění omáčky z Ráje.
Recept na rajskou zná asi každý, ale k těm kulkám ji uděláme méně sladkou a takovou masovější. Na oleji osmahneme cibuli, zaprášíme ji hladkou moukou, vyrobíme si tak světle hnědou zásmažku, kterou zalijeme horkou vodou a necháme provařit. Přidáme kostku Masoxu, dvě malá pudla rajského protlaku, jeden bobek a jedno nové koření. A opět vše necháme provařit. Potom osolíme, přidáme trochu sladké papriky, popřípadě dopepříme, dosladíme či dokyselíme. Zkrátka a dobře, ať je to tak akorát. Do omáčky lupneme ty masové koule a ještě asi tak pět minut vaříme. No a finito.
Jako příloha se mi osvědčily špagety. Ale ani rýže není od věci. Jste-li knedlíkoví, dejte si klidně knedlík, ale to už fakt není to ono. K zapíjení je bezkonkurenčně nejlepší dobře chlazené pivko.
9.05.2004
Žralok zuby má jak meče - Rybina
Ale žraločí zuby nás teď moc nezajímají, leda, že bychom si z nich chtěli udělat náhrdelník. To, o co nám jde je maso, maso a zase maso. Ano, myslím, že nastal čas pro změnu jídelníčku a placky, buřty a syrečky aspoň na chvíli vyměníme za rybinu.
Takže si vytáhneme z komory harpunu, sítě a vydáme se na moře rybolovit. Pokud to máte na moře trochu z ruky, tak si skákněte za roh do rybárny nebo do multi-, super-, hyper- a nějakých jiných marketů, protože koupit žraločí maso lze i tam celkem bez problémů. A když už tam budete, na moři či v marketu, tak si taky nalovte nebo nakupte něco krevet.
Doma si pak žraloka naporcujeme podle počtu strávníků, osolíme jej, obalíme v mouce a posypeme úplně na droboulinko pokrájeným česnekem. Porce pak naklademe do pekáče, kde jsme si již předem rozpustili trošku másla s olejem a dáme péci asi na deset minut do trouby. Po této krátké desetiminutovce pekáč vytáhneme, každou porci hezky rovnoměrně posypeme rozmraženými krevetami a znova šup zpátky do trouby. Pečeme už jen pět minut, pak opět vytáhneme, krevety na žralokovi překryjeme plátky zapékacího sýra a vrazíme zase zpátky, teď už ovšem jen na chvilinku, pouze než se nám rozteče sýr.
Na talíř k připravené bramborové kaši si naklademe rybí porce, do sklenic nalejeme lehké bílé víno kabinetní jakosti a popřejeme si dobrou chuť.
6.05.2004
Gándiho bramborák - Plackoviště
Máte chuť na bramborák? Ale na nějaký onačejší, jiný, nezvyklé exotické chuti? Ano? Nabídnu vám tedy velmi jednoduchý recept na bramborák po indicku.
Základem jsou samozřejmě kobzole. Počet brambor je přímo úměrný počtu strávníků. Já pro dva jedince dávám tak sedm velkých hlíz. Brambory oškrábeme, na hrubo nastrouháme, pokusíme se z nich vymačkat co nejvíce tekutiny a následně osolíme. Na suché teflonové pánvi tak na minutku osmahneme asi jednu až jednu a půl lžičky Kari (to podle toho, jak moc aromatické Kari máme, každé totiž voní a chutná trochu jinak). Osmahneme ho proto, neboť teplem se krásně zvýrazní Kariho chuť a vůně a takto rozvoněné Kari vmícháme do bramborového těsta.
Teď přijde to hlavní. Bramborové těsto dáme do pekáče a vytvoříme nepříliš tlustou placku. Tedy, spíš tenčí než tlustší. Na sporáku placku ze spoda opečeme, obrátíme a nejlépe naběračkou, anóbrž šebleflou, vytvoříme v placce důlky (počet důlků záleží na ctěné libosti), do kterých rozklepneme vajíčka. Co důlek to vajíčko. Rozpálíme troubu a Gándiho bramborák v ní dopečeme, až jsou vajca tak akorát a placka je zlatavě křupavá. Celé to pak posypeme sekanou pažitkou.
Gándiho indický bramborák nás překvapí velmi nevšední chutí a vůní. A když se nám to vajíčko pěkně roztéká v puse...opravdu mňam. Zapíjet můžeme pivkem, ale ani suché bílé vínko není od věci. Můžeme si ještě při konzumaci, pro zvýraznění atmosféry, prozpěvovat něco jako Hare Kršna, Hare Rama...
1.05.2004
Glo, glo, glo, no prostě utopenci - Mňamky
Ne, ne, nepůjdeme k řece, přehradě nebo rybníku a nebudeme čekat, až se někdo utopí. My půjdeme do uzenin a tam si nakoupíme velkou hromadu špekáčků, které však nemusí být zas až tak moc tučné.
V té unii, co jsme do ní právě vlezli, byly takové tendence, že nám tam takovéto podobné mňamky, alespoň v hospách, zatrhnou. No to se teda ještě uvidí! Jsou prostě věci, které si jen tak vzít nedáme! A já si například nedám vzít utopence. Když ho nedostanu v knajpě, tak si ho prostě utopím sám.
Jak na to? Špekáčky už máme, takže teď něco, v čem si je utopíme. To se nejlépe děje v nálevu, který si připravíme z octa, vody a nějakých dalších ingrediencí. Na dvě kila utopenců to bude baj oko asi takhle: šest deci octa (obyč!!!, žádný jabkový!) a jeden a čtvrt litru vody dáme vařit do nějakého kastrolu, za varu tam prdnem pět lžic soli, jednu lyžku oleje, jednu cukru, ale ta nemusí být plná, z věnce si vyškubnem tři bobkové listy, něco celého pepře a trochu chilli, aby to dostalo říz. Vaříme jen chvilku, asi tak dvě minuty. Necháme vychladnout a nálev je hotov.
Zatím co chladne, my si naloupeme cibuli, kterou nakrájíme na rovnoměrná kolečka a oloupeme si taky špekouny. Ty zase pěkně nakrojíme (ale nedokrojíme!) na polovinu tak, že se nám vytvoří spára, kterou vymažeme plnotučnou hořčicí a vložíme do ní něco cibule a taky proužky zelené papriky. Když máte doma jenom červenou, tak tam dejte klidně červenou.
No a skoro máme hotovo. Teď už vezmeme velkou flašku, nejlíp pětilitrovou zavařovačku, na dno nasypeme tak cenťák vysokou vrstvu cibule, naklademe vrstvu špekáčku, zase cibuli, zase špekáčky a to děláme tak dlouho, dokud není sklinka plná. Provedeme kontrolu teploty nálevu a pokud je už aspoň vlažný, tak neváháme a špekáčky zalejeme až po vrch. Sklenici přikryjeme celofánem, zajistíme gumičkou a vrazíme kamsi do temna, abychom na to tak pět dní vůbec neviděli.
Po pěti dnech už budou utopenci fakt fajnově utopení, tak si nakrájíme chleba, otevřeme pivo nebo si skočíme do džbánku přes ulici na točené a cpeme se.
Domů