Recept na kuře, které by eventuelně mohlo i blogovat jsem tak nějak vynalezla, když jsem se chystala na sraz blogerů v Brně. Chtěla jsem ukuchtit něco, co by bylo lehce stravitelné, nenáročné na přípravu a zároveň něco, pro co bych nemusela letět do kšeftu. Koukla jsem do lednice a vylovila rajčata, pórek, kus čerstvého zázvoru, kousek másla (pravého, od kravičky) a kuřecí ňadra. Otázka zněla: co s tím vším?
Tož toto. Kuřecí prsa omyjeme, osušíme, mírně naklepeme a nasolíme. Hladkou mouku smícháme se sladkou paprikou, trochou pálivé papriky a trochou Vegety. Kusy prsíček v této směsce obalíme. Na hlubší pánvi roztopíme máslo s trochou slunečnicového oleje (aby se nám máslo nepřepálilo) a obalená kuřecí prsa zvolna osmahneme. Když se nám na ňadrech (kuřecích) vytvoří krustička, vytáhneme je z pánve a odložíme někam do teplíčka. Do výpeku lupneme na plátky nakrájený stroužek česneku, kousek krájeného čerstvého zázvoru a zlehka orestujeme. Přihodíme drobně krájený pórek a chvíli dusíme. Je-li pórek udušen, šupneme k němu do pánve prsénka, zakryjeme poklicí a chvíli je necháme svému osudu. Mezi tím si nakrájíme rajčata na menší kousky, přidáme do pánve a zase dusíme. Občas na to jukneme, zda se nám to nepřipaluje a případně můžeme i trochu podlít. Ve finále, když jsou prsa měkká, dosolíme, dopepříme, dopaprikujeme, zkrátka dochutíme dle vlastního uvážení. Na talíř naložíme proci prsíček, zalijeme rajčatovým sóskem, jako přílohu můžeme dát třeba opékané brambory a celé to posypeme nasekanou petrželkou.
Nalijeme si sklenku lehkého bílého vína, sníme kuře-blogera, přesvědčíme manžela, že nás do toho Brna prostě musí odvézt, uděláme ze sebe dámu a radostně se vrhneme vstříc báječné zábavě.
22.03.2004
Losos se žampiónovou majdou - Rybina
Už to skoro vypadá, že poslední dobou snad ani nejím, jak jsem furt v letu a nedávám tady žádný recept v plac. Pravda, stíhám toho málo, ale na kus žvance si přeci jen vždycky čas najdu, i když většinou se odbudu nějakou tou minutkou, taková rychlovka na pánvi.
Ale nedávno jsem se přeci jen zabrzdil, koukl do lednice na mrazák, našel kusy z lososa a řekl si proč ne? Navíc příprava taky není nijak komplikovaná a zvládne se do půlhodinky nebo mírně přes.
Koupíme si plátky lososa, omyjeme je, osušíme, pokydáme je citrónovou šťávou a krapet nasolíme, krapet opepříme. Odložíme, aby se chuti vsákly dovnitř a zatím si osmažíme žampióny. Můžeme si je nakrájet na plátky či na kostičky, kdo chce může si je klidně nechat i v celku, každému, jak je libo. Já si je nakrájel a takto je vsunul krátce do rozpáleného oleje, kde jsem je trochu osmahnul, posolil, popepřil a zase je vyndal ven. Do toho samého tuku jsem pak vložil lososí plátky a střídavě je z obou stran asi tak osm minut opíkal.
Opečenou rybu jsem vyndal, zasmažil moukou, naředil trochou vývaru a protože jsem labužník, tak jsem tam taky kydnul kalíšek zakysané smetany. Pokud máte strach z váhy, tak klidně použijte smetanu verze light. Přidáme i odložené žampióny a kraťoulince povaříme.
Lososa nandáme na talíř, podle chuti obložíme brambory nebo nudlema a zalejeme žampionovosmetanovou majdou. Zasedneme ke stolu a zbodneme to.
4.03.2004
Eliška má ráda divočinu - Masénko
A nejen Eliška. Ani já neodolám půvabům a chuti masa divoké zvěře. Kdysiva jsem holdovala pouze lahůdkám připraveným v restauračních zařízeních. Pak jsem překonala vlastní stín a pověru, že zvěřinu umí připravit jen opravdový mistr kuchař. Když jsme s pantátou vyhráli na mysliveckém bále 30-ti kilového kanečka, pustila jsem se bez bázně do kuchtění kančích lahůdek. Následně jsem se pokusila kuchařsky ztvárnit i srnu, daňka i koroptve, ale nad dobře udělaného kance (cha, cha) opravdu není a troufnu si tvrdit, že můj kančí gulášek je mňamka výborná. Dovolím si vám tedy nabídnout svůj osvědčený recepis.
Potřebujeme kus mrtvého kance. Je celkem jedno ze které jeho části maso bude, leč hýždě, nebo-li kýta, je asi nejlepší. Masko nakrájíme na kostky a na 24 hodin naložíme. Pajc vytvoříme z oleje, citrónové šťávy, koření na zvěřinu, kmínu, spousty prolisovaného česneku, v hmoždíři roztlučených tří kuliček jalovce, dvou kuliček nového koření a asi čtyř kulek pepře. A teď pozor, přichází hlavní finta: k naloženému masu přihodíme trochu nastrouhaného celeru, ten totiž podpoří onu sladce kořenitou chuť zvěřiny. Vše dobře promícháme a lupneme do lednice.
Druhý den postupujeme jako u přípravy klasického guláše. Tedy, co masa, to cibule. Vyplatí se cibulku nechat zesklovatět na velmi mírnem plameni a lehce ji osolit, přisypat mletou papriku, kmín a promíchat. Pak přihodíme kance i se vším tím pajcem a dusíme (asi tak 20 minut), až se nám vydusí jeho vlastní šťáva. Gulášek zalijeme vroucí vodou a opět na mírném plameni pomalinku dusím, až máme masko měkké. No a nyní nastává vhodná chvíle k zahuštění guláše. Já zahušťuji namočenou chlebovou střídkou, ale zvolíte-li k zahuštění mouku, nic se neděje.Zahuštěný guláš dochutíme solí, mletým pepřem, majoránkou a hromadou lisovaného česneku. Můžete ještě přidat i zvěřinové koření a neuškodí přilít tak decku suchého červeného vínka. Celou gulášovou kreaci v závěru mírně provaříme a necháme tak hodinku odležet. Potom zatroubíme k poslední leči a naplníme si bříška.
Domů