Tereziny trampoty - 8. část
18.01.2007

„Kde jsi byla? To snad nemyslíš vážně! Pozveš si návštěvu a přijdeš v noci?" Jan se nade mnou tyčil jako socha Davida a hřímal jako Perun. Evidentně byl naprosto rozlícený. V prvním okamžiku mi připluly na jazyk naučená slova omluv, ale hned jsem je zase spolkla.

„Trhni si“ pronesla jsem s přesvědčivým akcentem ženy, která hodlá rozbít rodinný krb, manželství a někomu hubu. Čekala jsem řev, Čekala jsem hádku. Nic z toho nepřišlo. Jan mi ustoupil z cesty.

Když jsem procházela kolem něho, cítila jsem neodolatelnou touhu obejmout ho a nebo kopnout ho mezi nohy, zkrátka ukončit jeho vládu nad světem. Chvíli jsem zvažovala pro a proti až mě tělesná nestabilita nakonec přesvědčila, že se odeberu na lože hrdá a nepoznamenaná dolézáním či fyzickým násilím.

Tereziny trampoty - 7 část
17.12.2006

Můj mozek se pokusil vyvinout jakousi aktivitu. Honza už bude doma. Děti jsou v bezpečí, drak nepřiletí. Přiletí jen Kateřina na koštěti. Jak přiletěla, tak odletí. A jestli je na světě nějaká spravedlivost, tak jí podtlakem ve výškách prasknou silikony

Celý článek

Terezka - 6. část - pokračování si určete sami
8.12.2006

Ploužila jsem se k rodnému hnízdu a snažila se nevidět pobavené úsměvy kolemjdoucích dospívajících rachitiček s povětšinou perfektní hřívou. Zarazila jsem hlavu hlouběji mezi ramena, nasadila výraz nejhorší formy mentálního postižení a střídavě jsem se věnovala úvahám, zda mám k iluzi dokonalého dementa přidat ještě trošku slintání nebo zda by bylo lépe zvolit nějaký způsob sebedestrukce a když tak, který je nejrychlejší a nejméně bolestivý.

Terezka - část pátá
7.12.2006

Je pátek. Vzhledem ke své vlastní neschopnosti odvrátit ataky těžko zdůvodnitelné Kateřininy empatie budu mít místo tradičního pohodlí teplákové soupravy, brambůrek a radostného výskání televizních celebrit zkušební program vlastní sebekontroly.

Přece to zvládnu! Porodila jsem dvě děti. Ne, že by to bylo zárukou schopnosti inteligentní konverzace, ale rozhodně to dává velké šance odolat zvýšenému náporu stresu a naučilo to člověka trpělivosti. Taky vím, že všechno zlé je pro něco dobré a i to, co dobré není, musí jednou  skončit.

Tereziny trampoty - 4. část
6.12.2006

(Kdo hledá předchozí díly, tak stačí kliknou na rubriku a budou tam)

„Nazdar rodino" ozvalo se hlaholivě z předsíně. Pán brány a přilehlých pozemků dorazil z těžké, vysilující, důležité a naprosto nezbytné práce a přilehlých činností. Okamžitě se ocitl v obležení dětí. Zbožňovaly ho. Ostatně stejně jako já.

TT- 3. část -
3.12.2006

„Dobrý den, maminko“ zahlaholila jsem jak jen to šlo radostně ihned ve dveřích.  Do náručí mi skočila Karolínka. Moje sluníčko.

„Mami, babicta se asi zlobí. Lozsypala jsem kolálky, plotože jsem chtěla, aby je mlavenečci posbílali, jako v té pohádce.“

Sluníčko pozvolna halil mrak. „Jací mravenečci?“

Tereziny trampoty - 2. část
23.11.2006

Myšlenky koketující s postupným vyhlazením celé manželovy rodiny mě doprovodily až před školu. Se zalíbením jsem sledovala Honzíka juniora, běžícího ke mně. Přesný odlitek svého otce. Chytrý, krásný, cílevědomý – sobec.

Tereziny trampoty - 1.díl
21.11.2006

„Terezo, ale ty už takhle namůžeš dál, podívej se, jak vypadáš! Když si vzpomenu, jaká kočka jsi byla na střední. Proboha děvče, ty vlasy. Maluješ se vůbec? No to já tedy na kosmetice nešetřím. Dokážu si odepřít ledacos, ale bez značkového krému už bych neusnula."

Celý článek