Jak už každý ví, Ronald Reagan, 40. president USA, včera zemřel ve věku 93 let. Ačkoliv jsem byl děckem, když se stal presidentem, na konci jeho funkčního období jsem měl pár měsíců do maturity. Byl jsem si tedy vědom důležitosti vrcholných setkání mezi Reaganem a Gorbačovem na konci 80. let. A opravdu, pouze rok poté co Ronald Reagan dokončil své osmileté období v Bílém domě, se komunismus zhroutil.

Ronald Reagan zemřel v předvečer 60. výročí spojenecké invaze v Normandii. To byl další důležitý, ne, rozhodující okamžik pro budoucnost Evropy a celého světa.

Vláda Ariela Šarona v Izraeli schválila plán na stažení z Gazy. To si myslím, že je pozitivní krok, který znovu dokazuje, že to nejsou Izraelci, kdo blokuje mírový proces. Anton la Guardia se v britských The Telegraph domnívá, že Ariel Šaron to opravdu myslí vážně.

As everyone already knows, the 40th President of the United States, Ronald Reagan, died yesterday at age 93. Although I was a kid when he became a president, by the end of his presidency I was few months away from my high school graduation. So I was aware of the importance of Reagan-Gorbachev summit meetings in the late 1980s. And sure enough, only a year after Ronald Reagan finished his eight-year term at the White House, the communism collapsed.

Ronald Reagan died on the eve of a 60th anniversary of the D-Day. That was another important, no, crucial moment for the future of Europe and the whole world.

In Israel, the Ariel Sharon’s cabinet approved the Gaza withdrawal plan. This seems to me like a positive development that once again proves it’s not the Israelis who stall the peace process. Anton la Guardia opines in The Telegraph that Ariel Sharon is indeed serious.

Při hledání informací o spojenecké okupaci Německa jsem zjistil šokující pravdu – druhá světová válka byla neoprávněná! Německo totiž nemělo žádný program výroby atomových zbraní, přestože vláda USA trvala na tom, že ano.

Ó, mocný Internete. (Přes Merde in France, díky Chicago Boyz.)

While researching the Allied occupation of Germany, I discovered a shocking truth – WWII was illegitimate! You see, Germany had no atomic weapons program even though the US government insisted that it did.

Oh, mighty Internet. (Via Merde in France, thanks to Chicago Boyz.)

Neříkám, že rodiny francouzských obětí by se s touto částkou měly spokojit, ale je to francouzská vláda, která z jakéhokoliv důvodu nebyla schopná dosáhnout lepších podmínek. A když teď Američani získali mnohem štědřejší odškodnění, francouzská vláda chce z Libye vydobýt víc peněz tím, že pohrozí vetováním britské rezoluce v Radě bezpečnosti. Možná to bude fungovat: Libye „by byla připravena zvýšit částku, kdyby francouzský prezident Jacques Chirac zavolal Kaddáfímu a zaručil se, že Francie podpoří, anebo alespoň nebude blokovat, ukončení sankcí OSN.“

Tato pozice ale nevylepší politickou pověst Francie. Tentokrát může odcizit její přátele mezi arabskými zeměmi, a to se nezmiňuju o evropských firmách, které jsou celé žhavé do obchodování s Libyí. Ačkoliv nejsem přesvědčen, že se Libye stala „hodnou“ zemí, udělala kroky správným směrem. To je taky důvod, proč USA bude nadále uplatňovat své vlastní sankce, zatímco umožní ukončení sankcí OSN. Francouzská uraženecká pozice zemi jenom zavádí do pasti – ať už bude konečný výsledek jakýkoliv, Francie nebude vítězem.

I’m not saying the French victims’ families should be OK with this amount, but it’s the French government which was, for whatever reason, unable to reach a better deal. And now, when the Americans got much more generous compensation, the French government wants to extract more money from Libya by threatening to veto the British resolution in the Security Council. It may actually work: the Libyan authorities “would be ready to increase the sum if French President Jacques Chirac called Gaddafi and pledged France would back, or at least not block, an end to U.N. sanctions.”

This position will, however, not improve France’s political reputation. This time it may alienate its friends in the Arab world, not mentioning the European companies that are eager to do business with Libya. Although I’m not convinced Libya has become a “nice” country, it has made some steps in the right direction. That’s why the USA will keep its own sanctions, while letting the UN ones be called off. The French childish position is just leading the country into a trap – whatever is the final result, France is not going to be a winner.

Celkem tři články jsem našel v internetovém vydání Izvestijí. První je rozhovor s Jaroslavem Baštou, českým velvyslancem v Rusku. Druhý článek je také rozhovor, pro změnu s Vladmírem Lobovem, který byl v době invaze kapitánem praporu, jednoho z prvních, které vstoupily na území Československa. Poslední článek se zabývá událostmi před 35 lety.

Také Moskovskie Novosti zveřejnily rozhovor. Jurij Vasilev si povídal s Vladlenem Krivošejevem, který prožil srpen 1968 jako pražský dopisovatel již zmíněných Izvestijí.

K článkům se ještě vrátím.

Doplnění, 22.8.2003, 17:08: Generál Lobov v rozhovoru mluví nejen o pobytu v Československu, ale také o důvodech vpádu sovětských vojsk do Československa (ze svého pohledu).

Nemyslíte si dnes, že vstup vojsk byl chybou?

K Čechoslovákům jsme se chovali jako k bratrům a u nás jsme vždycky věděli, že si žijí dobře pokud jde o hmotné zabezpečení a že Československo je jednou z nejvyspělejších socialistických zemí. A my, tehdy ještě mladí lidé, jsme se domnívali, že je zapotřebí žít jako v Československu, a najednou se ukázalo, že se tam dějí takové nepříjemné procesy. Zároveň Československo hraničilo se západním státem a pociťovalo vliv NATO.

Věděli jsme, že u hranic Československa se konají cvičení členských zemí NATO, a kdybychom nevstoupili my, tak by vstoupili oni. Říkali nám, že asi 30 tisíc západoněmeckých vojáků se v té době pohybovalo v přestrojení za turisty na území země. Mě samotnému se přihodilo, že jsme zadrželi člověka, ze kterého se vyklubal plukovník NATO.

Jistě, vojákům se muselo něco napovídat, aby příliš neprotestovali. Koneckonců, politické cíle sovětského vedení je nemusely zajímat. Ale že věřili tvrzením o tisícovkách přestrojených západoněmeckých vojáků v Československu?

Hlavní článek v Izvestijích se snaží o jiný pohled:

Impéria [USA a SSSR]si mezi sebou rozdělila křehký pojaltský svět a přitom se neohlížela na suverenitu a práva jiných národů.

Suverenitu a práva jiných ovšem pošlapával především SSSR. A přestože to Vladlen Krivošejev v rozhovoru s novinami Moskovskie Novosti připouští a vpád vojsk do Československa odsuzuje, jeho závěry nakonec vyznívají dost pokřiveně.

Kdybych měl možnost, řekl bych české vládě toto: “Zúčastnili jste se americké trestné akce [v Iráku]? Tak, prosím pěkně, přehodnoťte svůj pohled na události roku 1968. Přiznejte, že SSSR měl také právo bránit své strategické zájmy, stejně jako Američani v Jugoslávii a v Iráku. Vy mluvíte o sovětské okupaci Československa? Pak si, prosím, ujasněte termíny. Jestli my jsme okupanti, pak přiznejte, že USA také okupovali ty desítky zemí, ve kterých jsou americké vojenské základny. A přestaňte nám vyčítat šedesátý osmý rok a na tom základě přihřívat protiruské nálady: přijetím účasti ve vojenských akcích USA jste na to ztratili právo.

Uf, uf, to je skutečně silná káva. Američané okupují země, ve kterých mají vojenské základny? Vladlen Krivošejev má názory jedné strany opravdu dobře vštípené. A bavit se o tom, že je podstatný rozdíl mezi “akcí” v Československu a akcemi v Jugoslávii a Iráku, snad ani nemá cenu.

I found a total of three articles in the online edition of Izvestia. The first article is an interview with Jaroslav Bašta, Czech ambassador in Russia. The second one is an interview as well, this time with General Vladimir Lobov who, during the invasion, was a captain of a batallion that entered the Czechoslovak territory among the first. The last article covers the events from 35 years ago.

Moskovskie Novosti (The Moscow News) published an interview as well. Yuri Vasilev talked with Vladlen Krivosheev who spent August 1968 in Prague as a correspondent of Izvestia.