Před devíti lety, noc předtím než mu doktoři usekli pravou ruku, napsal Nazár Džoudi ve vězení Abu Ghrajb dopis své manželce. Byla to poslední věc, kterou svojí pravou rukou vykonal, rukou, která měla být podle příkazů Saddáma Husajna metodicky odstraněna jako trest za zločin obchodování v amerických dolarech.

...

Lékaři a prostetici [v USA], dojatí osudem Džoudiho a dalších šesti Iráckých obchodníků, jejichž pravé ruce byly amputovány v Abu Ghrajb, každého z nich vybavili „bionickými“ rukami v hodnotě 50 000 dolarů. Černé kříže, které byly každému z mužů vytetovány do čela jako znamení kriminálníků, byly před několika týdny odstraněny plastickým chirurgem z Houstonu. Všechny úkony a výrobky byly poskytnuty bezplatně jako dar.

Zatímco se zdá, že odpor k Američanům v Iráku roste každým dnem, těchto sedm Iráčanů neskrývá svoji vděčnost nejenom za svoje nové ruce, ale i za roli USA při ukončení, jak říkají, „hrůzovlády“, která si vyžádala životy 2,5 miliónu jejich krajanů.

„Řekněte Američanům, co jim všichni Iráčané chtějí říct,“ řekl Salah Zinad. „Řekněte jim: Děkujeme. Děkujeme. Děkujeme. Děkujeme. Děkujeme. Děkujeme. Děkujeme.“

Ani ostatních šest Iráčanů nešetřilo citovými výlevy, jejich dík nezakalen současným skandálem se zneužíváním vězňů v Abu Ghrajb na předměstí Bagdádu, ani jinými potížemi s okupací v Iráku.

„V Iráku máme svobodu. Teď říkáme cokoliv chceme,“ řekl Zinad. „Za Saddáma jsme šeptali.“

Těchto sedm Iráčanů v nedávných rozhovorech projevilo neutuchající důvěru v budoucnost Iráku a americkou roli v ní.

Zinad o zneužívání vězňů: „Někteří američtí vojáci jsou problémem. Ne všichni Američani. Ti Američani, kteří to udělali, budou potrestáni. Za Saddáma bylo podobné zneužívání odměňováno a chváleno. Iráčané chápou ten rozdíl.“

Kasim Kadhim o Američanech, kteří si myslí, že invaze Iráku byla chybou: „Myslím, že tito lidé se mýlí, protože Alláh říká, že všichni lidé jsou bratři. Musíme si navzájem pomoci, jestliže máme problém. ... Jak to uděláme, jestliže nám nikdo nepomůže?“

Basim Al Fadhly o tom, proč je mnoho Iráčanů rozčilených: „Mají dobré důvody se rozčilovat. Udělalo se hodně chyb kvůli kulturním rozdílům. Irák ještě stále není země jako USA. 35 let jsme žili pod Saddámem. Ale to neznamená, že Iráčané nechtějí demokracii. Lidem se líbí svoboda, ale se svobodou potřebujete život.“

Přesně tak, těchto sedm iráckých mužů je rádo, že Američané přišli do Iráku. Chápou to, co týpci, kteří jsou proti Bushovi, nechápou (anebo spíš nechtějí pochopit?): Irák je na dobré cestě stát se lepším místem, a to nikoliv díky protiválečným demonstrantům po celém světě.

Nine years ago in Abu Ghraib prison, on the night before doctors were to cut off his right hand, Nazaar Joudi wrote a letter to his wife. It was the final act he was to perform with the hand, which was to be methodically removed on Saddam Hussein's orders as punishment for the crime of doing business in American dollars.

...

[U.S.] Doctors and prosthetists moved by the plight of Joudi and six other Iraqi merchants whose right hands were amputated at Abu Ghraib finished fitting each of the men with ,000 "bionic" hands. Black tattoos of crosses that had been carved into the men's foreheads to label them criminals were removed by a Houston plastic surgeon a few weeks earlier. All the services and products were donated.

As resentment of Americans in Iraq seems to swell each day, these seven Iraqis are unabashed in their gratitude, not just for their new hands, but for the U.S. role in ending what they call the "reign of horror" that claimed the lives of as many as 2.5 million of their countrymen.

"Tell the American people what all Iraqis want to tell to them," Salah Zinad said. "Tell them: Thank you. Thank you. Thank you. Thank you. Thank you. Thank you. Thank you."

The other six Iraqis were equally effusive, their appreciation undimmed by the current prisoner abuse scandal at Abu Ghraib, outside Baghdad, and other occupation worries back home.

"We have freedom in Iraq. Now we say anything we want," Zinad said. "Under Saddam we whispered."

In recent interviews, the seven Iraqis were unflagging in their confidence about Iraq's future and the U.S. role in it.

Zinad on the prisoner abuse: "Some American soldiers are a problem. Not all Americans. These Americans who did this will be punished. Under Saddam, such abuses were rewarded and praised. Iraqis understand the difference."

Qasim Kadhim on Americans who think the invasion of Iraq was a mistake: "I think those people have made a mistake, because under Allah, all people are brothers. We must help each other if we have a problem. . . . How do we do it if nobody helps us?"

Basim Al Fadhly on why many Iraqis are angry: "They have good reasons to be angry. There have been many mistakes because of cultural differences. Iraq is not a country like America yet. We were 35 years under Saddam. But that does not mean Iraqis don't want democracy. People like freedom, but with freedom you need life."

That’s right, these seven Iraqi men are happy the Americans came to Iraq. They understand what the anti-Bush types don’t understand (or rather don’t want to understand?): Iraq is on its way to become a better place, and no thanks to the anti-war protesters all over the world.

Na začátku videa sedí Berg na umělohmotné židli a předříkává svoje jméno a jména svých rodičů a rodinných příslušníků. Obraz se mění a teď je svázaný na zemi před pěti zamaskovanými mudžahedíny, z nichž jeden čte z kusu papíru dlouhé monotónní prohlášení v arabštině. Zvuk se o pár vteřin předchází před obrazem; najednou slyšíte kakofonii jekotu a výkřiků, které nesouhlasí s obrazem. Potom se zesilujícím se pronikavým řevem ten, který četl prohlášení, odloží papír, vytáhne dlouhý nůž zpod košile, přiskočí k Nickovi Bergovi a začne mu odřezávat hlavu. Další skočí Nickovi na záda a drží mu ruce, zatímco Nick umírá. Ostatní skáčou a tancují za výkřiků „Allahu Akbar!“

Jekot a dávení se je hrůzyplné. A není to rychlé.

Video končí scénou, ve které jedna z těch kreatur drží Bergovu hlavu, zatímco kamera zabírá detailní záběry hlavy a těla. A jezera krve.

Popisuju to do detailu, protože nechci aby se na to kdokoliv díval bez přípravy.

A pamatujte si následující: to, co vidíte na tomto videu, je to, co by mudžahedíni rádi udělali každému jednomu z nás.

Video je dostupné na Northeast Intelligence Network.

It opens with Berg sitting on a plastic chair, reciting his own name and the names of his parents and family members. The scene changes and he’s tied up on the floor in front of five masked mujahideen, as one reads a long droning Arabic statement from a piece of paper. The audio is a few seconds ahead of the video; suddenly you hear a chorus of screams and shouts that don’t match the video. Then, as the yelling and keening intensifies, the one who read the statement puts away the paper, pulls a long knife out of his shirt, leaps onto Nick Berg and begins sawing his head off. Another one jumps on Nick’s back and pins his arms as he dies. The others caper and dance, calling out “Allahu Akhbar!”

The screaming and gagging is nightmarish. And it’s not quick.

The video ends with one of these creatures holding up Berg’s head while the camera pans in for closeups of the head and body. And the lake of blood.

I’m describing this in detail because I don’t want anyone to watch this without being really prepared.

And remember this: what you see in this video is what the mujahideen would like to do to each and every one of us.

Video is available at Northeast Intelligence Network.

Největší panarabské televizní stanice – al Džazíra a al Arabija – v úterý večer odvysílaly krátké části videa a delší úryvky pak ve středu. Ani jedna stanice neukázala samotnou popravu.

„Už jen zpráva o této události je dost silná,“ řekl mluvčí al Džazíry Džihad Ballout. „Ukázat samotné stětí hlavy je mimo meze patřičnosti.“

Ve středečních novinách ve většině arabských zemí se popravě dostalo malé pozornosti.

Nejrozšířenější egyptský deník al Ahram popravu ignoroval. Další dvoje provládní noviny, al Achbar a al Gomhurija, uveřejnily uvnitř novin agenturní zprávy bez fotografií.

Ahmed Reda, šéfredaktor al Ahramu, řekl, že zpráva přišla příliš pozdě na to, aby mohla být americkou vládou potvrzena pravost videa. Ve čtvrtečním vydání deníku byl zveřejněn článek na čtvrté straně, ale bez fotografií.

Noviny v Sýrii, kde vláda přísně kontroluje tisk, o popravě neinformovaly, stejně jako noviny v Iráku, ačkoliv tam to mohlo být kvůli pozdnímu objevení se této zprávy.

Jordánský vysokonákladový deník al Rai o popravě ve středu uveřejnil na vnitřní straně reportáž bez fotografie.

Dva anglicky psané deníky ve Spojených arabských emirátech uveřejnily agenturní zprávy bez fotografií, jeden z nich na titulní straně, druhý na straně 14. Dva arabsky psané deníky ve Spojených arabských emirátech uveřejnily uvnitř novin krátké články bez fotografií, a třetí deník se o popravě nezmínil.

Většina libanonských novin napsala o vraždě zprávu a zveřejnila Bergovu fotografii, na které sedí před militanty.

Otázkou tedy je, proč byli rozhořčeni zneužíváním iráckých vězňů v Abu Ghraib, ale ne hrůznou vraždou mladého civilisty. Je jeho život méně důležitý než důstojnost vězňů? Odpověď je celkem jednoduchá: jeho vražda odhaluje skutečnou ohavnou tvář fanatického islámu, takže arabská média by o ní raději vůbec neinformovala; zvláště protože, a to právem, směřuje pozornost od činů skupiny pochybených vojáků v Abu Ghraib zpět k islámským teroristům, kteří jsou opravdovou hrozbou pro rodící se demokracii v Iráku. Je také velice poučné sledovat zuřivou debatu, slyšení v Senátu, vyšetřování a vojenské soudy se sedmi vojáky v USA v souvislosti se zneužíváním vězňů v Abu Ghraib a porovnat to s opatrným (anebo uspokojeným?) přístupem arabského světa k poslední popravě amerického civilisty. Také bych rád věděl, jestli se světové veřejné mínění ozve na tuto vraždu se stejnou vehemencí, s jakou se ozvalo v případě zneužívání iráckých vězňů.

The biggest pan-Arab television stations – Al-Jazeera and Al-Arabiya – broadcast brief segments of the video Tuesday night and carried longer footage Wednesday. Neither station showed the beheading itself.

"The news story itself is strong enough," said Al-Jazeera spokesman Jihad Ballout. "To show the actual beheading is out of the realm of decency."

The beheading got little attention in Wednesday's newspapers in most Arab countries.

Egypt's leading daily, Al-Ahram, ignored the beheading. Two other major pro-government newspapers, Al-Akhbar and Al-Gomhuria, ran news agency reports on inside pages without photographs.

An Al-Ahram editor, Ahmed Reda, said the news came too late for the newspaper to confirm the video's authenticity with the U.S. government. Thursday's edition of the newspaper carried a story on page four but no photograph.

Newspapers in Syria, where the government tightly controls the press, did not report the beheading. Nor did any newspapers in Iraq, although that may have been because the news broke late.

Jordan's mass circulation Al Rai published a report on the execution Wednesday on an inside page without a photograph.

The two English-language newspapers in the United Arab Emirates ran news agency reports without photographs, one on the front page and the other on page 14. Two Arabic-language newspapers in the UAE carried brief items inside without photographs, and a third didn't mention it.

Most Lebanese newspapers reported on the killing and ran a photograph of Berg sitting in front of the militants.

The question is why they were outraged by the abuse of Iraqi prisoners at Abu Ghraib, but not by a gruesome murder of a young civilian. Is his life less important than dignity of the prisoners? The answer is quite simple: this murder reveals the true ugly face of fanatic Islam so Arab media would rather not report on it at all; particularly because it, rightly, steers the attention away from actions of a group of errant soldiers at Abu Ghraib to Islamic terrorists who are the real threat to nascent democracy in Iraq. It is also quite illuminating to watch the furious debate, Senate hearings, investigation and courts martial of seven soldiers in the United States over the abuse of prisoners at Abu Ghraib, as compared with cautious (or complacent?) approach of Arab world to the most recent beheading of an American civilian. I also wonder if there will be the same outcry of world public opinion over the murder as there was over the abuse of the Iraqi prisoners.

Velitel bagdádské policie Thamir Sadoun řekl, že za útok jsou zodpovědni cizinci.

„Iráčané by nikdy nezpůsobili takové trápení svým sousedům,“ řekl Sadoun.

„[Útočníci] zabíjejí a zabíjejí, a pokračují v zabíjení nevinných lidí, dětí, žen,“ řekl dále. „Většině Iráčanů se líbí, jak teď žijí; poprvé zakoušejí skutečnou svobodu. [Útočníci] nechtějí, aby Irák byl stabilní a rozvíjel se v míru.“

Pokřivená ideologie fanatického islámu neponechává prostor svobodě. Ani neponechává žádný prostor diskusi. Ne v Iráku, ne v Afghánistánu, ne v Evropě. Tohle jsou ti, se kterými máme podle některých Evropanů mluvit?

Také Evropa potřebuje zformovat odlišnou odpověď na svoje 11. září. Španělsko má dějiny, které ho staví na křižovatku evropského a arabského světa. Rozumí oběma tradicím. Je zemí, kde kdysi společně žili židé, muslimové a křesťané. Prvním krokem by měla být mezinárodní konference, která by překlenula rozdíly mezi muslimskými a křesťanskými komunitami. Existuje ale mnoho dalších kroků. Musíme odebrat boj proti teroru z amerických rukou. Musíme se přenést přes rozdělení na „oni a my“, ti dobří a ti špatní, a hledat skutečně kolektivní odpověď. Evropa by se měla chopit okamžiku, který se Americe nepovedlo pevně uchopit.

Na to říkám „Ne, děkuji!“ Lidé z The Guardian mají zřetelné potíže odsoudit teroristy za to, co dělají. The Guardian tím, že odmítá dát rovnítko mezi „ty špatné“ a teroristy, ukazuje svoji morální slabost tváří v tvář terorismu. Fanatický islám nelze porazit svoláváním konferencí (mimochodem, vynikající příležitost pro islámské teroristy nechat lehkověrné Evropany, aby se shromáždili, a pak celé to místo vyhodit do vzduchu), ale spíše pronásledováním za jejich zločiny, stejně jako policie stíhá vrahy (kterými teroristé koneckonců jsou).

Baghdad police Brig. Gen. Thamir Sadoun said that foreigners are responsible for the attack.

"Iraqis never caused this kind of trouble to their neighbors," Sadoun said.

"They [the attackers] kill and kill and continue killing innocent people, children, women," he said. "Most of the Iraqis – they like the way they are living now; they are feeling the real freedom for the first time. They [the attackers] don't like Iraq to be stable and develop and live in peace."

The wicked ideology of fanatic Islamists leaves no room for freedom. Neither does it leave any room for discussion. Not in Iraq, not in Afghanistan, not in Europe. Are these the guys some Europeans suggest we talk to?

Europe too needs to mould a different response to its September 11. Spain has a history which places it at the crossroads of the European and Arab worlds. It understands both traditions. It is a country where once Jew, Muslim and Christian lived together. An international conference, to bridge the divide between Muslim and Christian communities, should be one first step. But there are many others. We need to take the fight against terror out of America's hands. We need to get beyond the them and us, the good guys and the bad guys, and seek a genuinely collective response. Europe should seize the moment that America failed to grasp.

To this, I say “No, thank you!” People in ‘The Guardian’ have apparently trouble condemning terrorists for what they do. By refusing to equate the “bad guys” with the terrorists, ‘The Guardian’ shows its moral weakness in the face of terrorism. Fanatic Islamists cannot be defeated by convening conferences (by the way, an excellent opportunity for the Islamic terrorists to let the gullible Europeans gather and then blow the whole place up), but rather by hunting them down for their crimes the same way the police pursue murderers (that’s what the terrorists are, anyway).

Většina Iráčanů věří, že teď se žije lépe než za Saddáma Husajna. Vyplývá to z průzkumu provedeného vysílacími organizacemi, který byl zveřejněn v souvislosti s prvním výročím invaze vedené Spojenými státy.

Téměř polovina – 49 procent – dotázaných věří, že vstup amerických a britských jednotek do jejich země byl správný, v porovnání s 39 procenty, kteří řekli, že byl špatný.

Tento průzkum veřejného mínění, první celonárodní průzkum v Iráku od války, byl objednán americkou ABC, britskou BBC, německou ARD a japonskou NHK.

Skoro 57 procent dotázaných řeklo, že se nyní žije lépe, než za Saddáma, zatímco 19 procent řeklo, že se žije hůře a 23 procent si myslí, že stejně.

Iráčané vidí budoucnost optimisticky: 71 procent jich řeklo, že očekávají zlepšení během následujícího roku, 6 procent předpovídá, že to bude horší a 9 procent neočekává změnu.

Ale, ale, je možné, že válka v Iráku byla přeci jenom dobrá? Ó hrůzo!

Celonárodně největší starostí je obnovení veřejné bezpečnosti. Jako prioritu to uvedly téměř dvě třetiny, 64 procent, dotázaných. To bylo mnohem víc než pro ostatní priority.

Asi polovina řekla, že je proti přítomnosti koaličních vojsk, ale velmi málo dotázaných chce, aby tyto jednotky odešly hned. Místo toho chtějí, aby vojáci zůstali buď do doby, než bude ustavena irácká vláda, anebo dokud nebude obnovena bezpečnost v zemi.

Další důvod pro španělské jednotky, aby zůstaly. Bohužel, Jose Zapatero se už rozhodl, že splní požadavky islámských teroristů.

USA by se mezitím měly snažit nepromrhat optimismus Iráčanů.

(Úplné výsledky k dispozici v PDF na stráne BBC.)

A majority of Iraqis believe life is better now than it was under Saddam Hussein, according to a poll by broadcasting organizations released to coincide with the first anniversary of the U.S.-led invasion.

And almost half – 49 percent – of those questioned believe the invasion of their country by U.S. and British troops was right, compared with 39 percent who said it was wrong.

The poll – the first nationwide poll in Iraq since the war – was commissioned by ABC of the U.S., Britain's BBC, Germany's ARD and Japan's NHK.

Some 57 percent of respondents said life was better now than under Saddam, against 19 percent who said it was worse and 23 percent who said it was about the same.

Iraqi people appeared optimistic about the future, with 71 percent saying they expected things to be better in a years time, six percent predicting it will be worse and nine percent the same.

Well, well, can it be possible the war in Iraq was actually good? Oh horrors!

The biggest overall concern nationally was regaining public security – named as the top concern by almost two-thirds in the poll, 64 percent. That was far higher than any other priority.

About half said they oppose the presence of coalition forces, but few want those troops to leave now – wanting soldiers to stay until the Iraqi government is in place or until security is restored.

One more reason for Spanish troops to stay in. Unfortunately, Mr. Zapatero has already decided to meet the Islamic terrorists demands.

The United States, in the meantime, should strive not to waste Iraqi people’s optimism.

(Complete results available in PDF from BBC.)

Člen Irácké vládní rady řekl dvěma arabským novinám, že Saddám Husajn předal svým vyslýchatelům informace o tom, kam schoval peníze a jak najít zbraně používané útočníky proti koaličním vojskům.

A member of the Iraqi Governing Council told two Arabic newspapers that Saddam Hussein has given interrogators information about where he has hidden money and how to find weapons arsenals used by those attacking coalition forces.

Saddámovi Husajnovi se konečně splnilo to, po čem toužil už od své invaze do Kuvajtu: aby s ním Američané mluvili. ...

Obrázky, které včera ukazovali Saddáma podrobujícího se lékařskému vyšetření, byly jednou z forem zničení tohoto diktátora. Další formy budou následovat. Mnozí, zvlášť v arabském světě, doufali, že uvidí jeho mrtvolu, tak jako před pár měsíci viděli jeho dva syny Udaje a Kusaje. Mnozí byli také překvapeni, že neprojevil žádný odpor, nevystřelil jedinou kulku. Mluvili o jeho zbabělosti, jeho pasivitě a jeho hlouposti, protože kdyby byl býval zabit při zatýkání, býval by tím prokázal statečnost, mužnost a odhodlání, o kterých se věřilo, že jimi disponuje, když byl u moci a terorizoval svůj národ a své sousedy. ...

V minulosti Saddáma Husajna není nic, čeho by měl arabský svět litovat, protože byl svéhlavý a dělal chyby, páchal zločiny a podnikal riskantní podniky, které Arabům nikdy nepřinesly nic dobrého. Jediná věc, které můžeme litovat, je to, že konec tohoto diktátora nepřišel z rukou samotných Iráčanů...

Mám pocit, že Američané budou chtít Iráčany zahrnout do jakéhokoliv budoucího soudu s Husajnem co nejvíc to půjde. Takže „konec tohoto diktátora“ nakonec přijde „z rukou samotných Iráčanů“.

Ne každý byl ale rád, že Saddám Husajn byl dopaden. Jmenovitě Jásir Arafat a jeho nohsledi.

Palestinská samospráva odmítla komentovat [Saddámovo dopadení], ale jeden z vysoce postavených činitelů v Ramaláhu řekl, že předseda samosprávy Jásir Arafat byl zprávami z Bagdádu „zarmoucený“. ...

Mnoho Palestinců v neděli na ulicích Ramaláhu projevilo smutek a šok nad dopadením Saddáma. ...

Fathi Salman, 50-letý taxikář, to označil za „černý den pro všechny Palestince a všechny Araby a Muslimy.“

Pořád jim to nedochází. Jejich tvrzení, že Saddám byl jediným arabským vůdcem, který se postavil Spojeným státům, vyznívá dost falešně ve světle jeho víkendové pokorné kapitulace a jeho porážky ve válce v Zálivu v roce 1991. Byl bezcitný, ale jen když zabíjel Iráčany anebo obyvatele sousedních zemí. Stačí se zeptat Kuvajťanů, kteří byli poté, co se tu zprávu dozvěděli, přímo nadšení. Saúdský velvyslanec v USA, princ Bandar ibn Sultan, reagoval slovy: „Saddám Husajn byl pro arabský svět hrozbou. Jeho vláda teroru bude připomínána pro svoji brutalitu, agresi a útisk.“ Až na to, že to museli být Američané, kteří arabský svět této hrozby zbavili. No není to ironie?

Finally, Saddam Hussein got what he wanted ever since his invasion of Kuwait: to have the Americans talk to him. ...

The pictures that showed Saddam undergoing a medical checkup yesterday were one form of terminating this dictator. There will be other forms as well. Many, especially in the Arab world, hoped to see him a dead corpse as they had seen his two sons Udai and Qusai a few months ago. Many were also surprised that he did not show any form of resistance, did not shoot a single bullet. They talked about his cowardice, his passivity, and his stupidity, because if he had been killed during his capture, he would have shown the braveness, manhood and determination that he was thought to have when he was in power and terrorizing his people and neighbors. ...

There is nothing in the history of Saddam Hussein that the Arab world needs to be sorry for, because he was obstinate and made mistakes, ventures, and committed crimes that never brought any good to the Arabs. The only thing we can be sorry for is that the end of the dictator did not come at the hands of the Iraqis themselves...

It seems to me that the Americans will want to include the Iraqis in any future trial as much as possible. So, “the end of the dictator”, ultimately, will “come at the hands of the Iraqis themselves”.

Not everyone was happy to see Saddam Hussein captured. Namely, Yasser Arafat and his cohorts.

The Palestinian Authority declined to comment [on Saddam’s capture], but a senior official in Ramallah said PA Chairman Yasser Arafat was "saddened" by the news from Baghdad. ...

On the streets of Ramallah on Sunday, many Palestinians expressed sorrow and shock at the capture of Saddam. ...

Fathi Salman, 50, a taxi driver, called it a "black day for all the Palestinians and all the Arabs and Muslims."

They still don’t get it. Their claim Saddam was the only Arab leader to stand up to the United States rings hollow in the light of his meek surrender last weekend. He was ruthless but only when killing the Iraqis or people from neighboring nations. Just ask the Kuwaitis who were overjoyed after hearing the news. The Saudi ambassador to the United States, Prince Bandar ibn Sultan, reacted by saying: “Saddam Hussein was a menace to the Arab world. His reign of terror will be remembered for its brutality, aggression and oppression”. Except it had to be the Americans to get the Arab world rid of this menace. Isn’t it ironic?

Odstraněný irácký vůdce Saddám Husejn zřejmě v zahraničních bankách nahromadil desítky miliard dolarů, které po celé roky postupně shromažďoval z přijmů za ropu. Podle arabských novin se sídlem v Londýně to tvrdí bývalý irácký ministr.

Navíc si myslím, že je dost pravděpodobné, že část těch peněz teď využívají Saddámovi přívrženci ke svým teroristickým útokům na americké a jiné vojáky v Iráku.

Ousted Iraqi leader Saddam Hussein might still have stashed away in foreign banks tens of billions of dollars that he skimmed for years from oil revenues, a former Iraqi minister said, according to a London-based Arabic newspaper.

Plus, I think it's highly probable some of this money is used by the Saddam's supporters for the current terrorist attacks against U.S. and other troops in Iraq.

Za prvé, v Iráku je mnohem méně násilí. Ve Vietnamu bylo zabito více než 58 000 Američanů. Od začátku invaze do Iráku 19. března jsme jich ztratili méně než 400. Za tohoto vývoje situace to bude trvat více než sto let, než tyto dvě války budou moci být porovnávány.

Není to jen záležitost měřítka. Vietnam a Irák jsou naprosto odlišné entity.

Třeba terén. Není pravda, že by celý Vietnam byl pokryt trojitou klenbou džungle. Ale značná část ano a pro rebely neexistuje lepší místo, kde by se mohli schovat.

Většina Iráku je vyprahlá a rovinatá. Můžeme sledovat lidi a přesuny z vesmíru. Naše satelity jsou schopné přečíst SPZ aut. Dokážeme vidět v noci a zaútočit na bunkry ze vzdálenosti stovek mil.

Partyzáni a teroristi se mohou schovávat ve městech, ale téměř všude je jimi opovrhováno. Nejsou to ryby plovoucí mezi lidmi, abych použil Maovu formulaci, jak toho byli komunističtí revolucionáři občas schopní. Jsou spíše jako had požírající svůj vlastní ocas.

Přečtěte si jeho celé zdůvodnění. A pokud si myslíte, že zní příliš proválečně, pak si přečtěte článek Edwarda Lempinena v Salon.com (po zhlédnutí krátké animované reklamy budete mít celodenní přístup na stránky zdarma). Přestože kritizuje prezidenta Bushe, zároveň argumentuje, že Irák není Vietnam.

First of all, Iraq is a lot less violent. More than 58,000 Americans were killed in Vietnam. Since the March 19th invasion of Iraq, we've lost fewer than 400. At the rate this is going it will take more than one hundred years before the two wars are comparable.

It's not just a question of scale. Vietnam and Iraq are categorically different animals.

Consider terrain. Not all of Vietnam is covered in triple-canopy jungle. But much of it is, and there is no better place for insurgents to hide.

Most of Iraq is arid and flat. We can track people and movement from outer space. Our satellites can read license plates. We can see in the dark and strike bunkers from hundreds of miles away.

Guerillas and terrorists can hide in cities, but they are widely despised almost everywhere. They are not fish swimming among the people, to use Mao's formulation, as Communist revolutionaries sometimes could. They are more like a snake that eats its own tail.

Read his reasoning in its entirety. And if you think he sounds too much pro-war, then read Edward Lempinen’s piece at Salon.com (you can get a free one-day pass after you watch a brief animated ad). While he criticizes President Bush, he also argues that Iraq is not Vietnam.

WASHINGTON (AP) Vysoce postavený ředitel vojenského zpravodajství v úterý naznačil, že iráčtí představitelé, možná pracující bez vědomí Saddáma Husajna, přesunuli důkazy o iráckých programech zbraní hromadného ničení před zahájením letošní války mimo Irák. ...

Americké zpravodajské služby sledovaly před válkou a během ní značné množství vozidel, většinou civilních nákladních aut, které se pohybovaly z Iráku do Sýrie, řekl Clapper. Není známo, co v nich bylo, ačkoliv Clapper naznačil, že mohly obsahovat vojenský materiál týkající se iráckých zbraňových programů. ...

Clapper také naznačil, že některé položky iráckých zbraňových programů mohly být zničeny anebo schovány během příprav na válku. Připomněl nález zakopaných iráckých stíhaček jako důkaz, že se členové Saddámovy vlády snažili ukrýt věci před pronikajícími americkými a spojeneckými vojsky.

Zpráva Associated Press nicméně úspěšně snižuje dosavadní nálezy Kayova týmu. AP si je dobře vědomo toho, že většina lidí nemá ani tušení, co se vlastně v Kayově zprávě píše.

WASHINGTON (AP) A senior military intelligence chief suggested Tuesday that Iraqi officials, perhaps working without the knowledge of Saddam Hussein, moved evidence of Iraq's weapons of mass destruction programs outside the country before this year's war. ...

Before and during the war, U.S. intelligence tracked a large number of vehicles, mostly civilian trucks, moving from Iraq into Syria, Clapper said. What was in them is unknown, although he suggested they may have contained materiel related to Iraq's weapons programs. ...

Clapper also suggested that some items from Iraq's weapons programs may have been destroyed or hidden in the run-up to the war. He pointed to the discovery of buried Iraqi fighter jets as evidence that members of Saddam's government sought to hide things from invading U.S. and allied forces.

The Associated Press story, however, still manages to belittle Kay's findings so far. AP knows very well that most people have no idea what Kay's report really says.

Jejich současný postoj se jim ale může nevyplatit.

Ajad Allawi, současný vedoucí představitel irácké vládní rady jmenované USA, řekl, že doufá, že zástupci Německa a Francie přehodnotí svoje rozhodnutí nezvýšit své příspěvky nad úroveň již slíbenou Evropskou Unií.

„Co se Francie a Německa týká, to byl opravdu politováníhodný postoj, který projevili,“ řekl Allawi. „Nemyslím si, že Iráčané snadno zapomenou, že v době nouze chtěly tyto země Irák opomenout.“

Jedna věc je být odpůrci USA. Něco úplně jiného je nepomoci lidem, kteří to nutně potřebují, jenom protože jsou zainteresovány i Spojené státy. Generální tajemník OSN Kofi Annan to řekl správně:

„K dlouhodobé výzvě rekonstrukce se musíme všichni postavit čelem,“ řekl Annan. „Odhad připravený OSN a Světovou bankou popisuje zemi s požadavky na obnovu v monumentálním rozsahu.“

Tyto „požadavky na obnovu v monumentálním rozsahu“ nebyly z převážné části způsobeny (třítýdenní) válkou. Byly to spíše válka z roku 1991, 12 let ekonomických sankcí a zcestné spravování iráckých potřeb Saddámem Husajnem, které zemi uvrhly do současného stavu rozkladu. Francie, Německo a Rusko souhlasily se zavedením ekonomických sankcí OSN, které měly trvat až do té doby, než budou splněny podmínky příměří (z roku 1991), včetně ukončení iráckého programu vývoje zbraní hromadného ničení. Vzhledem k tomuto faktu tedy nechápu, proč si Francie, Německo a Rusko postavily hlavu – tohle je jejich příležitost projevit štědrost a pomoci lidem, kteří trpěli ekonomickými sankcemi uvalenými na Irák, mimo jiné, i těmito třemi zeměmi. Být proti-americký je ale zřejmě důležitější.

But, their current position may come back to haunt them.

Ayad Allawi, the current head of Iraq's U.S.-appointed governing council, said he hoped German and French officials would reconsider their decision not to boost their contributions beyond funds already pledged through the European Union.

"As far as Germany and France are concerned, really, this was a regrettable position they had," Allawi said. "I don't think the Iraqis are going to forget easily that in the hour of need, those countries wanted to neglect Iraq."

It’s one thing to be the opponents of the USA. It’s something entirely different not to help people who sorely need it just because the USA is involved. U.N. Secretary-General Kofi Annan got it right:

"The long-term challenge of reconstruction has to be faced by all of us," Annan said. "The assessment prepared by the United Nations and the World Bank depicts a country with reconstruction needs on a monumental scale."

Those “needs on a monumental scale” were mostly not caused by the war. Rather, it was the 1991 Gulf War, the 12 years of economic sanctions and mismanagement of Iraq’s needs by Saddam Hussein that plunged the country into the current state of disrepair. France, Germany and Russia agreed with imposing the U.N. economic sanctions that were to last until the cease-fire’s conditions (of 1991), including an end to Iraq’s weapons of mass destruction development program, were met. In the light of this fact, I really don’t understand France’s, Germany’s and Russia’s dragging their feet – this is their chance to show generosity and help people who suffered from the economic sanctions imposed by, among others, these three countries as well. But, being anti-American is probably more important.

OSN, 14. října – Francie, Rusko a Německo v úterý upustily od svých požadavků, aby USA postoupily OSN ústřední roli při rekonstrukci Iráku a v následujících měsících předaly moc prozatímní irácké vládě.

Tento krok je významným ústupkem hlavních protiválečných obhájců v Radě bezpečnosti a signalizuje jejich obnovoenou ochotu zvážit přednosti americké rezoluce, jejímž cílem je propůjčení větší mezinárodní legitimity americké vojenské okupace Iráku.

Zdá se, že všechny tři země jsou ochotné přijmout rezoluci, která by zachovala americkou pravomoc nad politickou budoucností Iráku a zároveň poskytla Iráčanům pouze symbolickou suverenitu. Stále ale zůstává hlavní sporný bod: Vlády tří zmíněných zemí předložily nové požadavky, včetně sestavení časového plánu ukončení americké vojenské okupace Iráku a posílení role Rady bezpečnosti při monitorování politických změn v Iráku.

Možná zjistily, že čím déle budou proti snahám USA o přestavbu Iráku, tím méně možností budou mít se na nějakém projektu podílet. Peníze nesmrdí. Navíc, problémy, které přály americkým jednotkám, se nekonají. Naopak, školy byly tento měsíc opět otevřeny, 1500 z nich bylo opraveno americkými firmami, učitelé dostávají mnohem větší platy, byla vytvořena silná irácká policie, všechny irácké nemocnice fungují, stejně jako 90% klinik. Opravdu velké problémy!

Takže když teď zjistily, že situace v Iráku se ve skutečnosti zlepšuje, a to bez jejich přispění, Francie, Německo a Rusko se taky pokusí urvat kus koláče. Hodně štěstí.

UNITED NATIONS, Oct. 14 – France, Russia and Germany on Tuesday dropped their demands that the United States grant the United Nations a central role in Iraq's reconstruction and yield power to a provisional Iraqi government in the coming months.

The move constituted a major retreat by the Security Council's chief antiwar advocates, and signaled their renewed willingness to consider the merits of a U.S. resolution aimed at conferring greater international legitimacy on its military occupation of Iraq.

All three countries seem willing to accept a resolution that would retain U.S. authority over Iraq's political future while extending only a symbolic measure of sovereignty to Iraqis. But a major sticking point remains: The three governments made new demands, including setting a timetable for ending the U.S. military occupation in Iraq and strengthening the Security Council's role in monitoring Iraq's political transition.

Maybe they realized the longer they opposed the U.S. efforts to rebuild Iraq, the less chances they had to participate in any project there. Money talks. Moreover, the quagmire they wished for the U.S. troops has not been materializing. On the contrary, schools opened this month, 1,500 of them repaired by the U.S. contractors, the teachers receive much higher salaries, there is a substantial Iraqi police force, all Iraqi hospitals are open, as well as 90% of the country’s health clinics. What a quagmire!

So now, when they realized the situation in Iraq is actually improving, no thanks to them, France, Germany and Russia would try to grab a piece of the pie, too. Good luck, guys.

Po delší době jsem se opět podíval na The Onion, anglicky psaný satirický týdeník. Celkem mě nepřekvapilo, že válka v Iráku má v jejich archívu svoji vlastní rubriku. Trochu jsem se tam porozhlédl a pod datem 16.dubna 2003 jsem našel článek se zajímavým nadpisem: „Saddám je hrdý, že stále ještě zabil víc iráckých civilistů, než USA“.

„Mezinárodní média odpočítávají na svých prstech každého Iráčana, který zemře po zásahu Bushových raket,“ řekl Saddám. „Noviny zveřejňují obsáhlé články, když je americkými vojáky u Basry zabito šest iráckých civilistů, anebo když je při náletu na Bagdád zabito 15 iráckých civilistů. To jsou bídné oběti na životech. Já ani nemůžu spočítat, kolik lidí zemřelo v Basře na můj příkaz, kolik jsem jich zabil svoji vlastní zbraní v Bagdádu.“ ...

„Nedávno jsem slyšel jednoho kritika prezidenta Bushe, jak říká, že Bush je diktátor,“ řekl Saddám. „Tomu jsem se musel smát. George Bush a diktátor!? Moji synové Udaj a Kusaj byli mnohem zvrhlejší, už když jim bylo deset let.“

Válet smíchy se u toho nebudete, ale jak už to se satirou bývá, velice dobře zobrazuje realitu, která některým z nás uniká (anebo ji nechtějí vidět).

I checked again The Onion, a satirical weekly, after some time. I was not surprised the war in Iraq had its own section in their archives. So I browsed the archives a little and found an article dated April 16, 2003 with an interesting headline: "Saddam Proud He Still Killed More Iraqi Civilians Than U.S."

"The international press counts off on their fingers every Iraqi that dies by Bush's missiles," Saddam said. "The papers make a big story of it when six Iraqi civilians are killed by American GIs near Basra, or when 15 Iraqi civilians are killed in air strikes on Baghdad. What paltry death tolls. I cannot even begin to add up how many died in Basra upon my orders, how many in Baghdad I killed with my own gun." ...

"I recently heard a critic of President Bush say he is a dictator," Saddam said. "That made me laugh. George Bush, a dictator! My sons Uday and Qusay showed more viciousness at 10 years of age."

You will not roll on floor laughing, but as satirical pieces go, it captures pretty well the reality that escapes some of us (or else they don't want to see it).