Argumenty Fouada Ajamiho se mi líbí, nejen protože je opravdový odborník (především na Blízký východ), ale také protože jsem měl možnost chodit na jeden z jeho seminářů na School of Advanced International Studies ve Washingtonu, kde je profesorem. Přečtěte si tedy celý článek, pokud můžete. A pokud nemůžete, tady je několik úryvků, které se mi zdály být zajímavé.

Pracovníci firem na průzkum veřejného mínění hlásí celosvětový růst anti-amerikanismu. Z toho vyvozují, že Spojené státy svým arogantním unilateralismem promarnily světové sympatie po teroristických útocích z 11. září. Po pravdě řečeno, nikdy neexistovaly sympatie, které by se mohly promarnit. Anti-amerikanismus už byl hluboce zakořeněn ve světovém povědomí – odpor proti národu, který přináší modernismus těm, kteří ho chtějí ale zároveň se ho bojí a pohrdají jím. ...

Svět se ohrazuje proti USA, ale současně vítá jejich ochranu, jejich drby a jejich módnost. Nalaďte si nějaké talk show na pronikavě protiamerické satelitní stanici Al-Džazíra a na televizní obrazovce spatříte parodii amerických způsobů a technických postupů. Reportér v neprůstřelné vestě, neuctivý a chladnokrevný na pozadí Kábulu či Bagdádu, si půjčuje formu dovedenou k dokonalosti v zemi, jejíž hříchy a pošetilosti tento reportér přišel zdokumentovat.

Fouad Ajami také zmiňuje šejky z Kataru a bohaté Saudy, jejichž děti získaly vzdělání právě v té zemi, jíž oni tak otevřeně pohrdají. Zdá se, že to, co USA nabízejí, není nakonec až tak „morálně zkažené“.

Firmy zkoumající veřejné mínění se honosily tabulkami, aby zlegitimizovali lidovou legendu: Nejsou to Američané, koho lidé v zahraničí nenávidí, ale jsou to Spojené státy! Přesto to byli Američané, kteří podlehli 11. září terorismu, a jsou to Američani a jejich činy, a druh sociálního a politického pořádku, který udržují, o kterých se vyprávějí špinavé zkazky v Karáčí a Aténách a Káhiře a Paříži. Nemůžete hlásat laskavost k Američanům a zároveň přisuzovat ty nejtemnější pohnutky jejich domovině. ...

Úvod zprávy Pewova výzkumného centra pro lidi a tisk udává tón celé studii. Tvrdí, že válka v Iráku „rozšířila propast mezi Američany a lidmi ze západní Evropy“ a „dále popudila muslimský svět“. Závěry jsou jasné: Spojené státy na tom byly lépe před Bushovým „unilateralismem“. Spojené státy na sebe tento anti-amerikanismus ve své pýše přivolaly. To je [odpovídající] politické použití tohoto nového průzkumu.

Jenže toto smýšlení již dlouho převládalo v Jordánsku, Egyptě a Francii. Během 90. let v Egyptě nikdo neřekl dobré slovo o Spojených státech. ...

Jo, a nezapomeňte na rozčilující pobožnost Spojených států. Anebo to je ve skutečnosti nedostatek náboženských hodnot, který činí tuto zemi tak špatnou?

Pro Evropany, a především pro Francouze, kteří jsou okouzleni svým sekularismem, jsou Spojené státy příliš náboženské, až je to téměř trapné, jejich kultura prosáklá posvátným symbolismem. V islámském světě je toto břímě přesně opačné: zde Spojené státy budí pohoršení u osoby oddané islámu, jejich poselství není ničím menším než urážkou zbožných a pokušením pro snadno oklamatelnou a vnímavou mládež. Podle červnového průzkumu BBC označilo 78 procent Francouzů Spojené státy jako „náboženskou“ zemi, zatímco pouhých 10 procent Jordánců přiřklo USA stejnou nálepku. Náboženská země pro bezvěrce, neznabožská země pro zbožné – tak vidí USA v jiných zemích.

Jak Fouad Ajami poznamenává, ti, kdož jsou přesvědčeni o tom, že USA jsou zdrojem všeho zla, nebudou naslouchat důkazům svědčícím, že nemají pravdu. Faktem zůstává, že pokud by v jedinečné pozici USA byla jiná země, pak by se světem šířily vlny odporu proti této jiné zemi. Což ovšem neznamená, že anti-amerikanismus má své opodstatnění.

I like Fouad Ajami’s arguments not only because he is a great scholar (of Middle East in particular), but also because I had the opportunity to take one of his seminars at the School of Advanced International Studies in Washington where he is a professor. So read the whole thing, if you can. If you can’t, here are some parts I found interesting.

Pollsters report rising anti-Americanism worldwide. The United States, they imply, squandered global sympathy after the September 11 terrorist attacks through its arrogant unilateralism. In truth, there was never any sympathy to squander. Anti-Americanism was already entrenched in the world's psyche—a backlash against a nation that comes bearing modernism to those who want it but who also fear and despise it. ...

The world rails against the United States, yet embraces its protection, its gossip, and its hipness. Tune into a talk show on the stridently anti-American satellite channel Al-Jazeera, and you'll behold a parody of American ways and techniques unfolding on the television screen. That reporter in the flak jacket, irreverent and cool against the Kabul or Baghdad background, borrows a form perfected in the country whose sins and follies that reporter has come to chronicle.

Fouad Ajami also mentions Qatari sheiks and wealthy Saudis whose children were educated in the very country they so openly despise. It seems that what the US can offer is not so “morally corrupt”, after all.

The pollsters have flaunted spreadsheets to legitimize a popular legend: It is not Americans that people abroad hate, but the United States! Yet it was Americans who fell to terrorism on September 11, 2001, and it is of Americans and their deeds, and the kind of social and political order they maintain, that sordid tales are told in Karachi and Athens and Cairo and Paris. You can't profess kindness toward Americans while attributing the darkest of motives to their homeland. ...

The introduction of the Pew report sets the tone for the entire study. The war in Iraq, it argues,"has widened the rift between Americans and Western Europeans" and "further inflamed the Muslim world." The implications are clear: The United States was better off before Bush's "unilateralism." The United States, in its hubris, summoned up this anti-Americanism. Those are the political usages of this new survey.

But these sentiments have long prevailed in Jordan, Egypt, and France. During the 1990s, no one said good things about the United States in Egypt. ...

Oh, and don’t forget the disturbing religiousness of the United States. Or is it actually the lack of religious values that makes the country so evil?

To the Europeans, and to the French in particular, who are enamored of their laïcisme (secularism), the United States is unduly religious, almost embarrassingly so, its culture suffused with sacred symbolism. In the Islamic world, the burden is precisely the opposite: There, the United States scandalizes the devout, its message represents nothing short of an affront to the pious and a temptation to the gullible and the impressionable young. According to the June BBC survey, 78 percent of French polled identified the United States as a "religious" country, while only 10 percent of Jordanians endowed it with that label. Religious to the secularists, faithless to the devout— such is the way the United States is seen in foreign lands.

As Fouad Ajami observes, those who are convinced the United States is the source of all evil will not listen to arguments proving them wrong. The fact is, were it not the United States but another country in its unique position, there would be waves of anti-“that-other-country”-ism spreading around the world. Which doesn’t mean, however, that anti-americanism is warranted.