Tento den přede dvěmi lety jsem šel jako obvykle do práce. Autobus, který nás měl zavézt na metro k Pentagonu, nejel po své obvyklé trase. Někdo v autobuse poslouchal rádio na svém walkmanu a tak všem řekl, že do Pentagonu a Světového obchodního centra narazila letadla.

Když jsme se konečně dostali na stanici metra (nikoliv u Pentagonu), proud lidí směřoval ven z metra, nikoliv dovnitř. Centrum Washingtonu zažívalo jednu z nejhorších dopravních zácp ve své historii. Bylo rychlejší jít pěšky, než jet autem.

V práci jsem si přečetl zprávy online, abych zjistil, co se vlastně děje. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomil, že tohle je skutečnost. Zkusil jsem zatelefonovat domů, bez úspěchu. Linky byly obsazené. (Povedlo se mi to až později během dne.)

Snímky padajících věží WTC se téměř bez ustání opakovaly na všech televizních stanicích (alespoň tak to vypadalo). A já jsem byl zhrozený, smutný a v obavách z toho, co ještě může následovat.

Možná nechcete číst, co jsem dělal a jak mi bylo 11. září přede dvěmi lety. Ale já si myslím, že je důležité, abychom si všichni pamatovali (a kdo by mohl zapomenout), co jsme ten den dělali a na co jsme mysleli.

A nidky nesmíme zapomenout na oběti tohoto zvěrstva. Cox and Forkum nám je bolestivě připomínají ve své kresbě.

Eda Hlava píše o svém 11. září 2001. Je to velmi zajímavý popis. S jedním odstavcem bych si dovolil nesouhlasit.

Z tohoto pohledu ještě nikdo nedokáže říct, že onoho 11. září 2001 došlo k nějaké události a má to nějaké přímé následky. Dva roky je příliš krátká doba pro zápis do učebnic historie. Jedno je jisté. Svět se ještě nezměnil. A vzhledem k tomu, že nejsme učebnice dějepisu a neznáme následující datum, tak ani netušíme, jestli se mění k lepšímu nebo naopak.

Myslím, že něco se změnilo. Už nejsou žádné „bezpečné“ země. Všichni jsme potenciálními oběťmi dalšího teroristického útoku. A už bychom snad měli vědět, že teroristům se neustupuje. Buď je porazíme my, nebo oni porazí nás.

(Pár odkazů na články o 11. září:
Cox and Forkum: That Day
Esquire: The Falling Man
Hlava.net: Stále živý obraz se jménem Úterý 11.září
Převážně neškodný blog: 11. září 2001 z druhé strany
Little Green Footballs: 9/11 Celebrations in Britain
Aktualizace: Několik dalších odkazů:
Alan K. Henderson sestavil seznam blogů, které napsaly o 11. září
Dissident Frogman zveřejnil jména všech obětí útoků.
The Daily Czech se zamýšlí nad jedním z důvodů útoků.)

On this very day two years ago, I went to my office, as usual. The bus that was supposed to take us to the Pentagon metro station did not follow the regular route. Someone on the bus, listening to a walkman with a radio, told everyone that the Pentagon and the World Trade Center had been hit by planes.

When we finally got to a metro station (not at the Pentagon), the stream of people flowed out of the station, instead of in. Downtown Washington was experiencing the worst traffic jam ever. It was faster to walk then drive.

In my office, I checked the online news sites to find out what was going on. It took me some time to realize that it’s real. I tried to call home, without any success. The lines were busy. (I managed later in the day.)

The images of the falling WTC towers were shown on all TV channels almost endlessly (or at least that’s how it seemed). And I was horrified, saddened, and afraid of what might come next.

You may not want to read what I did and how I felt two years ago on September 11. But I think it’s important we all remember (actually, who could forget?) what we did and what we thought that day.

And we must never forget the victims of this atrocity. Cox and Forkum remind us about them in a poignant cartoon.

Eda Hlava writes about his September 11, 2001. It’s a very interesting account; unfortunately, it’s in Czech only. I will quote just one paragraph, the only one with which I differ.

From this point of view, nobody can say, yet, that an event with any direct consequences happened on September 11, 2001. Two years are too short a time to record anything in history books. One thing is clear. The world has not changed yet. And because we are not history books and we don’t know the next date, so we can’t know if the change is to the better or to the worse.

I think something has actually changed. There are no “safe” countries anymore. We are all potential victims of the next terrorist attack. And we should have learned by now that there is no yielding to terrorists. We either defeat them or they defeat us.

(Some links to 9/11 stories:
Cox and Forkum: That Day
Esquire: The Falling Man
Hlava.net: Stále živý obraz se jménem Úterý 11.září
Převážně neškodný blog: 11. září 2001 z druhé strany
Little Green Footballs: 9/11 Celebrations in Britain
Update: Few more links:
Alan K. Henderson lists several blogs that wrote about 9/11
Dissident Frogman lists by name all the victims of the attacks.
The Daily Czech writes about one of reasons of the attacks.)