Češi doma i za hranicemi
Zatímco v Česku se v tuhle dobu pomalu začíná vstávat do posledního pracovního dne, já se tady ve Washingtonu teprve chystám k zaslouženému (?) odpočinku (how about that? ;-)). Dnes jsem taky zjistil, že se tady v okolí pohybuje někdo další z obce českých blogerek a blogerů. A zjevně má oči otevřené a hledá stopy, které v USA zanechali Češi. Úspěšně.
Kačenka píše o washingtonských muzeích (mimochodem, do většiny z nich je vstup zadarmo), ve kterých objevila zmínky tu menší, tu větší o českých cestovatelích (Aleš Hrdlička), českých archeologických nalezištích (Dolní Věstonice) a podobně. Možná ještě neviděla sochu Tomáše Garyka Masaryka, která od loňského září stojí na malém náměstíčku (pokud se tak dá nazvat kruhové křížení ulic s parčíkem uprostřed) nedaleko od downtownu, neboli centra Washingtonu. Na odhalení této sochy zde byl i tehdy ještě prezident Havel.
Češi jsou sice malý národ, ale najdete je po celém světě. Kdoví, možná to je i díky naší přepestré genetické výbavě, ve které se mísí geny germánských kmenů ze 3.-5. století, geny slovanské, ale taky příměs žhavé italské krve, filozoficky zaměřených genů židovských a kdoví jakých dalších národů a etnik, které prošly tím malým územím, kterému dnes říkáme Česko. Po pravdě, teprve díky dlouhodobému pobytu v cizině si začínám uvědomovat, že ten náš malý národ se do světových dějin zapsal docela výrazným písmem a že není důvod, abychom se cítili male nebo bezvýznamně. Když vidím, jak je Václav Havel v USA oceněn Medailí svobody, když vidím zájem Američanů a slyším jejich chvalozpěvy na Prahu, ale i jiná místa jako třeba Český Krumlov nebo Karlovy Vary, pak jsem hrdý, že jsem Čech. (...dokud neuslyším promluvit některé z českých politiků...)