Ještě jednou o Lále a Ladan
Včera jsem přemýšlel, jestli se mám zmínit o Lále a Ladan, respektive o půlhodinové reportáži připravené americkou televizní stanicí ABC odvysílanou v pátek večer. Nakonec jsem si řekl, že ne; řečeno a napsáno už bylo víc než dost. Ovšem dnes jsem poněkud změnil názor poté, co jsem v článku na webu iDnes.cz viděl otázku "Bylo to etické?"
Pod tímto nadpisem je citován britský lékař Richard Nicholson, který se zabývá lékařskou etikou: "Íránská dvojčata nebyla ve stavu ohrožujícím jejich život a přestože v kvalitě jejich života bylo leccos špatně, dokázaly se s tím Ladan a Lále vyrovnat 29 let. Lékaři mají povinnost jednat v nejlepším zájmu pacienta a když se na to, co se stalo, zpětně podíváme, zjistíme, že tato operace byla chybou."
Při vší úctě k panu doktorovi Nicholsonovi, znamená to snad, že lékaři by měli zasáhnout pouze v případě ohrožení života pacienta? Kvalita života pacienta není jednání "v nejlepším zájmu pacienta"? Oh, please, jak by řekli Američani.
Páteční reportáž televize ABC se zabývala nejen nedávnou operací, ale částečně i historií chirurgických zákroků na siamských dvojčatech ("conjoined twins", neboli "spojených" dvojčatech, podle současného amerického lékařského slovníku). V letech 1928 až 2000 bylo údajně odděleno celkem 60 dvojčat spojených v oblasti lebky. Vždy šlo o děti. Pouze 30 dvojčat zákrok přežilo; z nich ale jen sedm bez jakýchkoliv následků. To chirurgové věděli, stejně jako to věděly Lále a Ladan.
Dr. Ben Carson z Johns Hopkins University Hospital byl jedním z chirurgů, kteří operaci íránských dvojčat prováděli. On sám má velké zkušenosti z podobných operací – úspěšně oddělil již tři siamská dvojčata. V rozhovoru dr. Carson prohlásil, že ačkoliv měl o operaci pochybnosti, nakonec se k týmu chirurgů připojil, protože věděl, že Lále a Ladan o oddělení usilovaly již několik let a neustaly by, a tak bylo lepší přinést jeho znalosti a pomoci při operaci. Dr. Carson dále zdůraznil, že chirurgové v týmu obě sestry od jejich rozhodnutí několikrát odrazovaly a na rovinu jim řekli, že jejich šance jsou půl na půl. Lále a Ladan přesto prohlásily, že raději volí smrt, než další život jako spojená dvojčata.
Nikdo z nás si nedokáže ani náznakem představit, jaké to je žít svůj život neustále s někým jiným, bez možnosti být alespoň chvíli o samotě. Lále a Ladan takto žily 29 let. Každá z nich byla osobností, se svými vlastními sny a tužbami, které ovšem nemohly být naplněny. Zatímco jedna chtěla být novinářkou, druhá chtěla být právničkou. Vystudovaly nakonec práva. Jak se asi cítila druhá ze sester? Máte pravdu, pane doktore Nicholsone, jejich život nebyl v bezpostředním ohrožení, o jeho kvalitě se u tak cílevědomých žen, jako byly Lále a Ladan, ale mluvit nedá.
Jejich smrt je tragédie. Díky jejich nezlomnému rozhodnutí a odvaze podstoupit náročnou operaci, jejíž úspěšnost byla již z počátku nevalná a která obě sestry nakonec stála život, ovšem chirurgové získali neocenitelné zkušenosti a poznatky, které příště mohou dát nový život jiným spojeným dvojčatům. Většina operací prováděných poprvé nebyla úspěšná. Dnes už jsou ale například transplantace orgánů tak běžné, že je většina bere jako samozřejmost. K této takřka dokonalosti se ale chirurgové dopracovali, jen protože se poučili z těch prvních nezdařených operací.
Článek v iDnes.cz byl doplněn fotografií. Na ní byly dvě rakve. Lále a Ladan se tak paradoxně splnil jejich sen – být dvěmi nezávislými ženami. Odpočívejte v pokoji.
P.S.: Právě v den, kdy byly Lále a Ladan pohřbeny, zveřejnili v Řecku zprávu o narození sester spojených v oblasti čela. Řeckým dvojčatům je nyní jeden měsíc.