Den nezávislosti
Po dvou dnech zatažené oblohy bylo dnes letně. Slunečno, 34 stupňů nad nulou. A Američani slavili Den nezávislosti.
Aktivity v centru Washingtonu přes den jsem vynechal – na to bylo přeci jen až moc letně. Ale slavnostní ohňostroj v devět večer (přesněji ve 21:10) jsem si ujít nenechal. Být někde u Washingtonova monumentu, odkud se ohňostrojné hrátky odpalují, mě ovšem zrovna nelákalo. (Nechat se projíždět detektorem kovů a pak za odměnu, že nejsem terorista, bojovat o každý lok vzduchu v davu lidí, to není moje představa příjemného večera.)
Jel jsem tedy na druhou stranu řeky, odkud je stejně dobrý výhled na ohnivou nádheru na obloze. Že jsem první zaparkovaná auta viděl už v odstavném pruhu na dálnici u Pentagonu, mě zase až tak moc nepřekvapilo. Každý přece ví, že je odtamtud perfektní rozhled, jelikož je to trochu na kopci. Ale že si tam Američani dělali piknik u svých aut, to mě fakt dostalo. Plno bylo i jinde, prostě u závěrečné tečky za 227. narozeninami USA nikdo nechtěl chybět. (A já se pak domů dostával hodinu, místo patnácti minut...)
Aniž jsem to předem věděl, ze svého místa za řekou jsem měl ohňostroj hned naproti. Celá show trvala 20 minut: bohaté ohnivé deště, zelené, červené, modré, bílé, fialové, žluté barvy, dokonce i rachejtle vybuchující do tvaru srdce a soustředných různobarevných kruhů. Hezká podívaná, bohatý ohňostroj jak se sluší na tak důležitý den. Teď ještě jestli mi vyjdou nějaké snímky z digifoťáku. Jo, tak takový byl Den nezávislosti 2003.