Špatný začátek, skvělý konec
Ne každý den je skvělý. Některé dny stojí za starou bačkoru. Anebo ani za tu ne. Naopak některé dny špatně začnou, ale pak dobře skončí. Jako ten můj včerejší.
Ráno jsem zaspal. Vstával jsem asi 15 minut před odjezdem autobusu. Prostě totální honička. Ranní hygiena dostala za uši, snídani jsem si v poklusu balil do baťůžku a vzdálenost od mého domu na autobusovou zastávku jsem zaručeně zvládl v rekordním čase. I soused s Mercedesem kapku přibrzdil, zřejmě si nebyl jist, co se děje.
Autobus jsem stihl. Normálně bych se jeho stíháním příliš netrápil, ale zrovna dnes na mě čekali (jako každý čtvrtek) moji čtyři studenti češtiny. A při častosti hromadné dopravy ve Washingtonu jsem ani neměl možnost jet dalším autobusem. Jede totiž až o 15 minut později a navíc delší trasou.
Takže začátek dne nic moc. K tomu ještě počasí – washingtonské dusno, navíc po nočním dešti o dost hutnější, nepřidalo na náladě. Štěstí, že všude mají klimatizaci.
Den pak proběhl v klidu a skončil báječně: dostal jsem dlouho očekávaný dopis, kterým jsem byl pozván do závěrečného kola pohovorů v organizaci, kde se ucházím o místo. Skvělé. :-)
Jdu spát. Zatímco v Česku je den v plném proudu, já ten svůj o dost přetáhl. Je pět ráno. I ptáci už venku cvrlikají o závod. Ale co, zítra je volno, slaví se Den nezávislosti.