Pilot Astronaut Mike Melvill po přistání řekl: "Let byl velkolepý. Byl to extatický zážitek."

The pilot astronaut, Mike Melvill, said after landing: "The flight was spectacular. It was a mindblowing experience."

Aktualizace, 11. června 2004: Dnes jsem si objednal Axim X30, 624 MHz. Díky za (dva) komentáře. Názor Ronyho a 10% sleva na tu lepší verzi PDA z internetového obchodu Dell mi pomohly při rozhodování. ;-) Dám vám vědět, jaké jsou mé první dojmy, až PDA dostanu.

Update, 11 June 2004: I ordered the Axim X30, 624 MHz today. Thanks for the (two) comments. Rony's opinion and a 10% discount available from Dell web store on the high-end version helped me with my decision. ;-) I'll let you know my first impressions when the PDA arrives.

Světoznámý britský ekolog James Lovelock promluvil na konferenci klimatologů v Dartington Hall. Vyzval lidstvo, aby přestalo znečišťovat žvotní prostředí, dokud nás ještě planeta „vědomě“ nezničila.

Profesor Lovelock v roce 1968 prosazoval teorii o Gaie, podle které naše planeta žije jako jediný organismus, nebo dokonce jako biologická buňka, a ve snaze o sebezáchovu aktivně reaguje na zásahy lidstva do ekologie. Nedávné události extravagantního vědce jen utvrdily v jeho názorech.

Profesor například považuje loňské extrémně horké léto v Evropě, které zabilo 20 tisíc lidí, za poslední varování planety – Gaie –, předtím než zahájí skutečné bitevní operace proti lidstvu. „Nyní jsme Gainým cílem, vlastně jsme s ní už ve stavu války,“ říká James Lovelock. Vysvětluje, že bychom měli co nejdříve zastavit spalování fosilních paliv. Profesor si myslí, že dokonce i Kjótská smlouva, která má snížit škodlivé emise, je žalostně polovičatá a že jde o chabý pokus oddálit katastrofu.

Dr. Lovelock nedávno překvapil a rozčílil své obdivovatele z Greenpeace a dalších „zelených“ organizací, když představil využití jaderné energie jako nejlepší způsob jak předejít bezprostředně hrozícímu zničení. Ačkoliv jeho teorii o Gaie nevěřím, přesto tvrdím, že bychom měli velmi vážně diskutovat o alternativách fosilních paliv.

World famous British ecologist James Lovelock addressed a climatologists’ conference in Dartington Hall. He called on humanity to stop environmental contamination while the planet has not "consciously" destroyed us.

Professor Lovelock promoted the Gaia theory in 1968 claiming our planet lives, as a single organism, or even as a biological cell, and actively responds to humankind’s interference in ecology, striving for self-preservation. Recent events have only reinforced the extravagant scientist’s beliefs.

For example, the professor considers last year’s extremely hot summer in Europe, which killed 20 thousand people, as the last warning of the planet – Gaia – before she opens real battle operations against humanity. "We are now Gaia’s target, we are actually already in a state of war with her," says James Lovelock. He explains we should stop burning fossil fuel as soon as possible. The professor thinks that even the international Kyoto Treaty that is supposed to reduce harmful emissions is a pitiful half-measure and a weak attempt to delay a catastrophe.

Dr. Lovelock recently surprised and angered his admirers from Greenpeace and other green organizations by suggesting nuclear energy use as the best way to prevent the imminent destruction. Although I don’t buy his Gaia theory, I say we should discuss the alternatives to fossil fuels very seriously.

Jak už každý ví, Ronald Reagan, 40. president USA, včera zemřel ve věku 93 let. Ačkoliv jsem byl děckem, když se stal presidentem, na konci jeho funkčního období jsem měl pár měsíců do maturity. Byl jsem si tedy vědom důležitosti vrcholných setkání mezi Reaganem a Gorbačovem na konci 80. let. A opravdu, pouze rok poté co Ronald Reagan dokončil své osmileté období v Bílém domě, se komunismus zhroutil.

Ronald Reagan zemřel v předvečer 60. výročí spojenecké invaze v Normandii. To byl další důležitý, ne, rozhodující okamžik pro budoucnost Evropy a celého světa.

Vláda Ariela Šarona v Izraeli schválila plán na stažení z Gazy. To si myslím, že je pozitivní krok, který znovu dokazuje, že to nejsou Izraelci, kdo blokuje mírový proces. Anton la Guardia se v britských The Telegraph domnívá, že Ariel Šaron to opravdu myslí vážně.

As everyone already knows, the 40th President of the United States, Ronald Reagan, died yesterday at age 93. Although I was a kid when he became a president, by the end of his presidency I was few months away from my high school graduation. So I was aware of the importance of Reagan-Gorbachev summit meetings in the late 1980s. And sure enough, only a year after Ronald Reagan finished his eight-year term at the White House, the communism collapsed.

Ronald Reagan died on the eve of a 60th anniversary of the D-Day. That was another important, no, crucial moment for the future of Europe and the whole world.

In Israel, the Ariel Sharon’s cabinet approved the Gaza withdrawal plan. This seems to me like a positive development that once again proves it’s not the Israelis who stall the peace process. Anton la Guardia opines in The Telegraph that Ariel Sharon is indeed serious.

Česká republika je příliš dlouhá, prskají lidi. Někteří obchodníci označují své zboží „Made in Czech“ [tj., „vyrobeno v český“], ale „to je gramatický ekvivalent ‚Made in British‘ [neboli „vyrobeno v britský“],“ poznamenává The Economist.

Někteří státní úředníci protlačují „Czechia“, ale mnoha lidem se nelíbí zvuk toho slova. „Česko“ získává na popularitě uvnitř republiky, ale bývalý prezident Václav Hazel [sic!; NewsMax by měl pozorněji kontrolovat pravopis svých zpráv] si postěžoval, že mu z toho „naskakuje husí kůže“.

Řekl bych, že situace s českým názvem byla víceméně vyřešena: Česko je vítězem. Mnoho Čechů si ale zjevně není jisto, jak naši zemi nazývat v cizích jazycích. Nejzřejmějším příkladem je značka „Made in Czech“ na zboží na vývoz.

Alan laskavě nabídl pomoc při řešení této situace (alespoň v angličtině).

Může někdo navrhnout lepší jméno? Z důvodu procesu eliminace jsem zjistil pár alternativ, které ale pravděpodobně nebudou přijaty s přílišným nadšením:

Západní Slovensko
Václavistán
Sedmá z osmi, přívěšek třetího řádu k Evropské Unii

Někteří Češi by mohli navrhnout pár dalších: Německá východní provincie, anebo Severní Rakousko. Já osobně bych změnil Alanovu „Sedmou z osmi“ na „První z desíti“. Česká republika je koneckonců první zemí na abecedním seznamu deseti nových členů (pokud jsou jména na seznamu v původním jazyce, jak určují pravidla EU).

Ale přestaňme vtipkovat. Ačkoliv nejsem zrovna nadšený jménem Česko, myslím, že to přežiju. Mělo by ovšem české Ministerstvo zahraničních věcí energicky prosazovat jednoslovná jména naší země v cizích jazycích, anebo by mělo raději tuto záležitost přenechat zahraničním lingvistům? Myslím, že ze strany MZV by určitá vodítka byla vhodná. Na internetové prezentaci MZV jsem o tom nic nemohl najít. Pokud vás zajímá, jaká jsou krátká jména České republiky v cizích jazycích, můžete se mrknout sem.

Další informace:

Česky:

• iDnes.cz – Česko je správný název, shodlo se slyšení
• MFDnes – Česko? Czech? Nikdo přesně neví, jak má této zemi říkat
• MFDnes – Česko, to slovo nás stále tahá za uši
• MFDnes – Jak se vám líbí název Česko?
• MFDnes – Made in Czech, vyrobeno v Čechovi
• Hodně dalších odkazů k diskusi „Česko ano nebo ne“

Anglicky:

• Proč je Czechia správné slovo – pohled lingvistky
• Petr Bokůvka komentuje jméno Czechia
• Doug Arellanes připojuje svůj názor
• Další názory na Nicmoc blog a od Thea na blogu steal this idea

Czech Republic is too long, folks fret. Some businessmen stamp "Made in Czech" on their goods, but "this is the grammatical equivalent of 'Made in British'," the Economist notes.

Some officials are pushing "Czechia," but many citizens don't like the sound. "Cesko," pronounced chess-go, is gaining popularity inside the republic, but former prez Vaclav Hazel [sic!; NewsMax should proofread its reports more carefully] complained it made his "flesh creep."

I guess the situation with the Czech word has been more or less resolved: Česko is the winner. However, many Czechs are apparently not sure how to call the country in foreign languages. The most obvious example is the “Made in Czech” mark on export products.

Alan kindly offered some help with resolving the situation (at least in English).

Can anybody come up with a better name? For the sake of process of elimination, I've identified a few alternatives that probably won't go over too well:

West Slovakia
Vaclavistan
Seven of Eight, Tertiary Adjunct of the European Union

Some Czechs might suggest few more: German Eastern Province, or Northern Austria. I personally would change Alan’s “Seven of Eight” into “First of Ten”. After all, the Czech Republic is the first country on the alphabetical list of the ten new members (as long as the names on the list are in original spelling, according to the EU rules).

But let’s stop joking. Although I am not particularly fond of the name Česko, I think I could live with it. Now, shall the Czech Ministry of Foreign Affairs vigorously promote one-word names for our country in foreign languages or should it rather leave the issue to the foreign linguists? I think some guidance from MFA would be nice. I could not find anything about this on the MFA web site. If you are interested what are the short names for the Czech Republic in foreign languages, you can check this site.

More information:

In Czech:

• iDnes.cz – Česko je správný název, shodlo se slyšení (Czechia is the correct name, a hearing agreed)
• MFDnes – Česko? Czech? Nikdo přesně neví, jak má této zemi říkat (Czechia? Czech? Nobody knows exactly how to call this country)
• MFDnes – Česko, to slovo nás stále tahá za uši (Czechia, this word still doesn’t sound right)
• MFDnes – Jak se vám líbí název Česko? (How do you like the name Czechia?)
• MFDnes – Made in Czech, vyrobeno v Čechovi
• Many more links to discuss „Czechia yes or no“

Anglicky:

• Why is Czechia a correct word – a linguists perspective
• Petr Bokůvka comments on the name Czechia
• Doug Arellanes adds his opinion
• More opinions from Nicmoc blog and from Theo on steal this idea blog

Tazatel: Zdá se, že v Iráku neuplyne den, aniž by nedošlo k nějakému teroristickému útoku, a za posledních pár dní zemřeli dva polští vojáci a polský novinář.

Edelman: A vy znáte nějakou válku, kde nikdo neumírá? Já ne. Bohužel to je v povaze člověka; je tam osudová vada, která ho nutí zabíjet, pro potěchu anebo kvůli nějakému hloupému přesvědčení.

Tazatel: Takže tohle je válka pro nějaké hloupé přesvědčení?

Edelman: Ale no tak. Kdo začal zabíjet lidi? Američané nepřepadli báječný demokratický Irák. Byla tam diktatura, mučení, teror.

Tazatel: Ale někteří lidé říkají, že to není náš problém.

Edelman: A čí je to problém? Každá válka s fašismem je náš problém. V roce 1939 taky byla spousta lidí, kteří říkali, že válka v Polsku není jejich válkou, a co se stalo? Znamenité národy padly, protože politici naslouchali těm, kteří říkali, že nestojí za to zemřít za Gdańsk. Kdybychom bývali vojensky zakročili, poté co Hitler znovu vstoupil do Porýní, zřejmě bychom neměli válku a holocaust.

Tazatel: Mnoho lidí to chápe, ale nechápou, proč Američané nyní museli jít na druhý konec světa a bojovat o Irák.

Edelman: A proč tedy šli do Evropy? Kdo zvítězil nad Hitlerem a zachránil Evropu od fašismu? Francouzi? Ne, byli to Američani. Tehdy jsme jim děkovali, protože nás zachránili. Dnes je kritizujeme, protože zachraňují někoho jiného.

Tazatel: Vratím se k otázce o přítomnosti polských vojáků v Iráku. Mnoho Poláků je tam nechce.

Edelman: Jestli je tam nechtějí, pak i nadále vyčkávejme a pak uvidíme, ze které strany přiletí rakety a bomby – budeme nakonec v područí Saddámových místokrálů nebo Bin Ladinových, tak jako jsme kdysi byli v područí Hitlerových?

Tazatel: Skutečně v takový vývoj věříte?

Edelman: Je to možné. Jestliže budeme stále zavírat oči před zlem, pak zítra nad námi to zlo zvítězí. V člověku je, bohužel, víc nenávisti než lásky. Ti, kteří vraždí, nerozumí ničemu jinému než síle. A jediná síla, která je schopna se jim postavit, je americká demokracie.

Tazatel: Ale Američanům se moc nedaří zavádět v Iráku demokracii.

Edelman: To je pravda, ale tohle je obtížná válka. Druhá světová válka trvala pět let. Demokracie bývá strukturálně slabá. Diktatura je silná. Hitler dokázal mobilizovat několik miliónů lidí a dalších pár miliónů nahnat do plynových komor anebo na nucené práce. Ale jenom demokracie zachrání lidstvo a zachrání milióny životů. Čím více lidí vidím zavražděných, tím více věřím, že to musíme zastavit. Vrazi rozumí pouze činům.

Tazatel: A co fotky z Abú Ghrajb – nepřiměly vás k pochybnostem o americké demokracii?

Edelman: No, stalo se. Mezi několika sto tisíci amerických vojáků bylo pár pervertů...

Tazatel: Ale ten incident nicméně vážně poškodil postavení USA. Co říct Polákům, až zemře několik dalších našich vojáků?

Edelman: Ale oni zemřeli v boji za svoji (jejich? tj. Iráčanů?) svobodu. Kolik tisíc lidí zemřelo při Varšavském povstání [v roce 1944]?

Tazatel: Ale ti lidé tehdy bojovali za svoji zemi.

Edelman: Bojovali za svůj svět. Svobodný a demokratický. Stejně jako ti, kteří zemřeli během stanného práva [v Polsku v letech 1981-1983]. Zemřeli pouze za Polsko? Ne. Zemřeli za svobodu celé Evropy, za svobodu všech zotročených za železnou oponou.

Tazatel: Ale Španělé po teroristickém útoku v Madridu stáhli svá vojska z Iráku.

Edelman: Prosím neříkejte mi, co udělali Španělé. No a co? Vážně si myslíte, že je to zachrání před dalšími útoky? Ne. Slabí dostanou palicí přes hlavu. Pacifismus už dávno prohrál.

Tazatel: Stále více hlasů tvrdí, že Polsko by nemělo tak úzce spolupracovat s Američany a že bychom se místo toho měli sblížit s Francií a Německem.

Edelman: Francie bývala mocností, kulturně a intelektuálně. A co se s nimi stalo? Nechtěli bojovat za svou vlastní demokracii, mysleli si, že to vlastně není jejich válka [v roce 1939]. A vše ztratili, protože když se ohnete a smíříte se s tím – byť jedinkrát – tak je s vámi konec. A co celá ta diskuse o rozdílu mezi americkou a evropskou politikou? Neexistuje jiná politika než mezinárodní demokratická politika. Když se stáhneme z Iráku, co nám zbývá? Bratříčkování s Íránem a Saúdskou Arábií? ...

Tazatel: Je možné zavést demokracii silou?

Edelman: Jugoslávie ukázala, že to možné je...

Tazatel: Tehdy jste využil svých osobních zkušeností a své morální autority, abyste vyzýval k intervenci.

Edelman: Ano... Ti, kteří říkají, že za svobodu není třeba bojovat, nechápou, co je fašismus. Já ano.

Europoslanec si může vydělat první peníze ještě před příjezdem do Bruselu. Stačí, aby jel do evropského hlavního města autem, místo aby letěl letadlem v business třídě. Za každý z prvních 500 km obdrží 0,67 euro, za každý kilometr nad 500 km to dělá 0,27 euro. Dostane také přídavek za vzdálenost. Stejnou částku dostane i za cestu zpět.

Diety v Bruselu vycházejí na 262 euro. Pěkný pokoj v hotelu stojí 60 euro, jídlo je téměř zdarma. ... Pak je tu také plat a diety z [národního parlamentu].

„Europoslanci často přijedou večer, odškrtnou svoje jméno na seznamu, zůstanou do následujícího dne a opět se odškrtnou,“ říká zaměstnanec EP. „Znovu se zapíší třetí den ráno a odjedou. Jeden den práce a počítá se za tři.“

V EP můžete jíst zadarmo. Musíte jen naslouchat cinkotu talířů znějícího z obřího točitého schodiště, které se vine až do 12. poschodí. Okolo tohoto schodiště se obvykle po poledni odehrávají vernisáže anebo recepce připravené lobbyisty, na nichž je jídlo a pití zadarmo.

Jestli jste se někdy divili, proč se všichni chtějí stát europoslanci, zde máte odpověď. Proplacené výlohy, dobrý plat, málo práce. Jelikož europoslanci cestují každý měsíc z Bruselu do Štrasburku do Lucemburku a zpět do Bruselu, moc času na seriózní práci nezbývá. A to není vše.

Europoslanec dostane 12 576 euro měsíčně na asistenta. Může se o asistenta podělit s jiným europoslancem. Žádný zákon nezakazuje, aby si nenajal někoho z rodiny.

V pořádku, zaměstnat člena rodiny není protizákonné, ale je to etické?

Europoslanec bez znalosti jazyků nic nezmůže. Ani asistent mu nepomůže. Některé záležitosti se vyřizují mezi čtyřma očima. U piva. Niall O’Neill, šéf protokolu Evropského parlamentu, to nazývá „kamarádíčkovský systém“ – „buddy-system“.

Politické strany v Evropském parlamentu se snaží vstoupit do některého z klubů sjednocujících strany z různých zemí. Jestliže je nikdo nebude chtít přijmout, rozšíří řady nezapojených. To znamená politickou neexistenci. Bez podpory klubového aparátu toho v Bruselu moc nezmůžete.

Za dva týdny budeme mít pár vodítek, jestli europoslanci z Česka budou schopní komunikovat se svými kolegy bez pomoci tlumočníka a jestli stráví svých pět let v Bruselu v politické nicotě nebo ne. Doufejme, že se za ně nebudeme muset stydět.

Aktualizace (3.6., 22:57): Už je jasné, že čeští europoslanci dostanou 65 000 korun měsíčně, což je sice pořád o méně, než plat Španělů (2540 eur, neboli 81 000 korun), ale systém příspěvků a placených výdajů může naše europoslance celkem slušně finančně obohatit.

The MEP can earn first money even before he comes to Brussels. He just needs to drive rather than fly business class to the European capital. He will receive 0.67 euro for each of the first 500 km, then 0.27 euro for each kilometer above 500. There is also a bonus for distance. He will receive the same amount for the return trip.

Per diem in Brussels is 262 euro. A nice hotel room costs 60 euro, food is almost free. ... Then there is the salary and per diem from the [national parliament].

“MEPs often arrive in the evening, check their names off on the list, stay until the next day and check off again,” says an EP employee. “They sign in again the third day in the morning and leave. One day of work and it counts as three.”

You can eat for free in the EP. You just have to listen to clinks of plates coming from a giant staircase spiraling all the way to the 12th floor. It’s around the staircase that art openings or receptions by lobbyist are organized, including free food and drinks, usually after the noon.

If you have ever wondered why everyone wants to become a MEP, here is your answer. Paid expenses, good salary, little work to do. Since the MEPs travel from Brussels to Strasbourg to Luxembourg and back to Brussels every month, there is not much time left for serious work. That’s not all.

The MEP gets 12,576 euro per month to pay an assistant. He can share an assistant with another MEP. There is no law preventing him from hiring a family member.

OK, employing family members is not against the law, but is it ethical?

An MEP without knowledge of languages gets nowhere. Not even the assistant can help him. Some matters are dealt with in private, drinking beer. Niall O’Neill, the EP Chief of Protocol, calls it a “buddy-system”.

The political parties in the European Parliament seek to enter one of the parliamentary clubs uniting parties from different countries. If nobody wants to accept them, they enlarge the ranks of non-united. That means political non-existence. You can’t do much without the support of the club apparatus in Brussels.

We will have some clues in two weeks if MEPs from the Czech Republic can communicate with their colleagues without the help of an interpreter and if they spend their five years in Brussels in political nothingness or not. Let’s hope we won’t have to feel ashamed of them.

Update (3 June, 22:57): It's already clear that the Czech MEPs will receive 65 000 Czech crowns per month, which is still less than the Spanish MEPs salary (2,540 euro, or 81 000 crowns), but our MEPs can enrich themselves rather handsomely thanks to the system of allowances and paid expenses.

Takže to jsem si myslel – není divu, že jste tlustí, když všude jezdíte autem. Pak jsem četl nějaké studie, ve kterých se říkalo, že lidé jsou tlustí kvůli jídlu z fastfoodů. Bez pochyby. Jeden borec se to rozhodl dokázat, a tak měsíc nejedl nic jiného než hamburgry a hranolky od McDonalda. Výsledky předčily veškerá očekávání. Jeho hladina cholesterolu útočila na nejvyšší pozice, nemohl jít do schodů bez četných zastávek, aby popadl dech; v podstatě z něj byla troska. Moje „automobilová teorie“ dostala trhliny. Až do včerejška.

Nová studie tvrdí, že čím více používáte auto, tím budete tlustší.

Lidé, kteří bydlí ve čtvrtích, ve kterých musejí jet autem, aby se kamkoliv dostali, mají značně větší pravděpodobnost, že budou obézní, než ti, kteří mohou do cíle své cesty dojít pohodlně pěšky. Tvrdí to první studie, která má přímo prokázat dlouho tušenou souvislost.

Studie téměř 11 000 lidí z Atlanty a okolí zjistila, že lidé, kteří bydlí v převážně obytných oblastech, mají sklon k tomu vážit víc, než ti, kteří bydlí v místech, kde jsou obytná a obchodní část blízko sebe.

Vědci zjistili, že tento efekt se zdá být převážně podmíněn dobou, jakou lidé stráví jízdou v autě anebo chůzí. Každá hodina strávená v autě odpovídá 6-procentnímu nárustu pravděpodobnosti obezity a každá polovina míle (asi 800 m) chůze denně snížila tuto pravděpodobnost o téměř 5 procent.

Myslím si, že přestože tato studie byla provedena v USA, její výsledky jsou všeobecně platné kdekoliv. Příliš mnoho jízdy v autě, příliš mnoho nezdravého jídla a velmi málo pohybu vám možná zajistí místo v Guinessově knize rekordů, ovšem otázkou je, jak dlouho si budete užívat titulu šampióna.

So this is what I thought – no wonder you are fat, if you drive everywhere. Then I read some studies saying it is the fast food that makes people fat. No doubt. One guy decided to prove it so he ate nothing than McDonald’s burgers and fries for a month. The results exceeded all expectations. His cholesterol levels went through the roof, he could not walk up the stairs without numerous stops to catch his breath; basically, he was a wreck. My “car theory” suffered some cracks. Until yesterday.

According to a new study, the more you use a car, the fatter you will get.

People who live in neighborhoods where they must drive to get anywhere are significantly more likely to be obese than those who can easily walk to their destinations, according to the first study to directly demonstrate that long-suspected link.

The study of nearly 11,000 people in the Atlanta area found that people living in highly residential areas tend to weigh significantly more than those in places where homes and businesses are close together.

The effect appeared to be largely the result of the amount of time people spend driving or walking. Each hour spent in a car was associated with a 6 percent increase in the likelihood of obesity and each half-mile walked per day reduced those odds by nearly 5 percent, the researchers found.

Although the study was conducted in the U.S., I think the results are generally valid anywhere. Too much car use, too much unhealthy food and too little exercise may get you a spot in the Guiness Book of World Records but the question is how long you will enjoy being a champion.