Zprávy o dopadení Saddáma Husajna se včera rozšířily po světě rychlostí blesku. Názory na význam jeho dopadení se objevily přibližně stejně rychle. Našel jsem jeden názor na stránce libanonských novin Dar Al Hayat, který mi přišel docela zajímavý:
Saddámovi Husajnovi se konečně splnilo to, po čem toužil už od své invaze do Kuvajtu: aby s ním Američané mluvili. ...
Obrázky, které včera ukazovali Saddáma podrobujícího se lékařskému vyšetření, byly jednou z forem zničení tohoto diktátora. Další formy budou následovat. Mnozí, zvlášť v arabském světě, doufali, že uvidí jeho mrtvolu, tak jako před pár měsíci viděli jeho dva syny Udaje a Kusaje. Mnozí byli také překvapeni, že neprojevil žádný odpor, nevystřelil jedinou kulku. Mluvili o jeho zbabělosti, jeho pasivitě a jeho hlouposti, protože kdyby byl býval zabit při zatýkání, býval by tím prokázal statečnost, mužnost a odhodlání, o kterých se věřilo, že jimi disponuje, když byl u moci a terorizoval svůj národ a své sousedy. ...
V minulosti Saddáma Husajna není nic, čeho by měl arabský svět litovat, protože byl svéhlavý a dělal chyby, páchal zločiny a podnikal riskantní podniky, které Arabům nikdy nepřinesly nic dobrého. Jediná věc, které můžeme litovat, je to, že konec tohoto diktátora nepřišel z rukou samotných Iráčanů...
Mám pocit, že Američané budou chtít Iráčany zahrnout do jakéhokoliv budoucího soudu s Husajnem co nejvíc to půjde. Takže „konec tohoto diktátora“ nakonec přijde „z rukou samotných Iráčanů“.
Ne každý byl ale rád, že Saddám Husajn byl dopaden. Jmenovitě Jásir Arafat a jeho nohsledi.
Palestinská samospráva odmítla komentovat [Saddámovo dopadení], ale jeden z vysoce postavených činitelů v Ramaláhu řekl, že předseda samosprávy Jásir Arafat byl zprávami z Bagdádu „zarmoucený“. ...
Mnoho Palestinců v neděli na ulicích Ramaláhu projevilo smutek a šok nad dopadením Saddáma. ...
Fathi Salman, 50-letý taxikář, to označil za „černý den pro všechny Palestince a všechny Araby a Muslimy.“
Pořád jim to nedochází. Jejich tvrzení, že Saddám byl jediným arabským vůdcem, který se postavil Spojeným státům, vyznívá dost falešně ve světle jeho víkendové pokorné kapitulace a jeho porážky ve válce v Zálivu v roce 1991. Byl bezcitný, ale jen když zabíjel Iráčany anebo obyvatele sousedních zemí. Stačí se zeptat Kuvajťanů, kteří byli poté, co se tu zprávu dozvěděli, přímo nadšení. Saúdský velvyslanec v USA, princ Bandar ibn Sultan, reagoval slovy: „Saddám Husajn byl pro arabský svět hrozbou. Jeho vláda teroru bude připomínána pro svoji brutalitu, agresi a útisk.“ Až na to, že to museli být Američané, kteří arabský svět této hrozby zbavili. No není to ironie? |
The news about Saddam Hussein’s capture yesterday spread around the world like wild fire. Opinions about the meaning of the capture popped about as quickly. I found this opinion from Dar Al Hayat, a Beirut, Lebanon-based newspaper, to be quite interesting:
Finally, Saddam Hussein got what he wanted ever since his invasion of Kuwait: to have the Americans talk to him. ...
The pictures that showed Saddam undergoing a medical checkup yesterday were one form of terminating this dictator. There will be other forms as well. Many, especially in the Arab world, hoped to see him a dead corpse as they had seen his two sons Udai and Qusai a few months ago. Many were also surprised that he did not show any form of resistance, did not shoot a single bullet. They talked about his cowardice, his passivity, and his stupidity, because if he had been killed during his capture, he would have shown the braveness, manhood and determination that he was thought to have when he was in power and terrorizing his people and neighbors. ...
There is nothing in the history of Saddam Hussein that the Arab world needs to be sorry for, because he was obstinate and made mistakes, ventures, and committed crimes that never brought any good to the Arabs. The only thing we can be sorry for is that the end of the dictator did not come at the hands of the Iraqis themselves...
It seems to me that the Americans will want to include the Iraqis in any future trial as much as possible. So, “the end of the dictator”, ultimately, will “come at the hands of the Iraqis themselves”.
Not everyone was happy to see Saddam Hussein captured. Namely, Yasser Arafat and his cohorts.
The Palestinian Authority declined to comment [on Saddam’s capture], but a senior official in Ramallah said PA Chairman Yasser Arafat was "saddened" by the news from Baghdad. ...
On the streets of Ramallah on Sunday, many Palestinians expressed sorrow and shock at the capture of Saddam. ...
Fathi Salman, 50, a taxi driver, called it a "black day for all the Palestinians and all the Arabs and Muslims."
They still don’t get it. Their claim Saddam was the only Arab leader to stand up to the United States rings hollow in the light of his meek surrender last weekend. He was ruthless but only when killing the Iraqis or people from neighboring nations. Just ask the Kuwaitis who were overjoyed after hearing the news. The Saudi ambassador to the United States, Prince Bandar ibn Sultan, reacted by saying: “Saddam Hussein was a menace to the Arab world. His reign of terror will be remembered for its brutality, aggression and oppression”. Except it had to be the Americans to get the Arab world rid of this menace. Isn’t it ironic? |
