WASHINGTON (AP) – Počítačoví vyšetřovatelé v USA zjistili totožnost mladíka, jenž má být jedním z autorů ničivé virové infekce, která se začala masově šířit před několika týdny po Internetu. Podle nejmenovaného činitele chce FBI mladíka zatknout v pátek ráno.

Osmnáctiletý mladík byl obviněn z toho, že napsal jednu verzi ničivého viru Blaster, který se rychle rozšířil po Internetu, řekl již zmíněný činitel, jenž si přál zůstat v anonymitě. Požádal také, aby další informace o identitě mladíka nebyly zveřejněny, dokud nedojde k zatčení.

Očekává se, že FBI a státní zástupce v Seattlu, který vede vyšetřování, zveřejní další podrobnosti v pátek.

Doplnění (19:22): Už byl zatčen a je teď ve vazbě ve státě Minnesota. Jeho internetový nick má být "teekid".

WASHINGTON (AP) – U.S. cyber investigators have identified a teenager as one author of a damaging virus-like infection unleashed weeks ago on the Internet and plan to arrest him early Friday, a U.S. official confirmed.

The 18-year-old was accused of writing a version of the damaging "Blaster" computer infection that spread quickly across the Internet, the official said, speaking on condition of anonymity. The official asked that further identifying information about the teenager not be disclosed until the arrest.

Further details were expected to be disclosed Friday by the FBI and U.S. attorney's office in Seattle, which has been leading the investigation.

Update (19:22): He was arrested and is now in custody in Minnesota. His Internet nickname was "teekid".

Dan Knights během nedělního finále soutěže skládal kostku průměrně za 20 sekund, když během několika zahřívacích kol 83 soutěžících skládalo mnohobarevný hlavolam co nejrychleji. Poslední oficální světový rekord, který byl vytvořen na soutěži v roce 1982, je 22,95 sekundy.

„Někteří lidé byli opravdu pekelně rychlí, ale nevydrželi psychický tlak,“ řekl Knights. „Já v podstatě věřím, že všechen mentální trénink, kterým jsem prošel, byl rozhodující.“

20 sekund! To je skoro rychlost světla. Dobrá, alespoň pro některé. Mně se podařilo kostku složit za zhruba tři až čtyři minuty. ;-) A jaké byly jeho tréninkové metody?

Začátkem měsíce Knights prozradil, že se záměrně vystavoval situacím s vysokou psychickou zátěží – jako například rychlé skládání kostky u stolu s krásnými ženami – aby se tak připravil na soutěž.

Jasně že se mu zvedla hladina adrenalinu v krvi: který heterosexuální muž by chtěl být ponížen před krásnými ženami? ;-) Ale pokračujme:

To, co zní jako pochybný úspěch – nejlepší skládač Rubikovy kostky na světě – ve skutečnosti zahrnuje stovky hodin studia, tréninku a strategie. Rychloskládači používají složité algoritmy a speciální techniku prstokladu, a pak promazávají své kostky, aby hlavolam vyřešili pomocí co nejméně tahů.

Ovšem následující část mě k článku doopravdy přikovala:

Soutěž na konci dostala téměř filmový nádech, když Knights v osmičlenném závěrečném kole těsně porazil svoji mentorku Jessicu Fridrich.

Jessica Fridrich(ová) závodila na mistrovství v roce 1982 jako reprezentantka bývalého Československa. S Knightsem navázala přátelství na začátku 90. let, když se začal věnovat rychloskládání kostky.

Takže zase jsou v tom Češi. Zvítězil by Dan Knights bez své české mentorky? Těžko. :-)

Dan Knights solved the cube for an average of 20 seconds during the competition finale on Sunday, when 83 contestants unscrambled the multicolored puzzle as fast as they could during several heats. The last official world record, set during a 1982 competition, was 22.95 seconds.

"There were some really fast people, but they just couldn't handle the pressure," Knights said. "Basically, I believe all the mental training I went through made the difference."

20 seconds! That’s almost the speed of light. Well, at least for some it is. I managed to solve the cube in about three to four minutes. ;-) And his training techniques?

Earlier this month, Knights told The Chronicle he intentionally placed himself in high-pressure situations – such as speedcubing in front of a table of pretty women – to condition himself for competition.

I bet he felt the adrenalin rushing through his veins: what straight man would like to become humiliated in front of pretty women? ;-) But wait, there is more:

What sounds like a dubious achievement – the world's best Rubik's Cuber – actually involved hundreds of hours of study, training and strategy for Knights. Speedcubers use complex algorithms and special fingering techniques, then lubricate their cubes to solve the puzzle in as few moves as possible.

But what really glued me to the article, was the following part:

In the end, the competition took on a cinematic feel when Knights narrowly defeated his mentor, Jessica Fridrich, in an eight-competitor final round.

Fridrich competed in the 1982 championships as a representative of the former Czechoslovakia. They struck up a friendship after Knights took up speedcubing in the early 1990s.

So here you have it, the Czechs did it again. Would Dan Knights win without his Czech mentor? Hardly. :-)

Obrázek převzat z Hubble Site.

The source of the picture is the Hubble Site.

(Karikatura z Cox and Forkum.)

(Cartoon from Cox and Forkum.)

Celkem tři články jsem našel v internetovém vydání Izvestijí. První je rozhovor s Jaroslavem Baštou, českým velvyslancem v Rusku. Druhý článek je také rozhovor, pro změnu s Vladmírem Lobovem, který byl v době invaze kapitánem praporu, jednoho z prvních, které vstoupily na území Československa. Poslední článek se zabývá událostmi před 35 lety.

Také Moskovskie Novosti zveřejnily rozhovor. Jurij Vasilev si povídal s Vladlenem Krivošejevem, který prožil srpen 1968 jako pražský dopisovatel již zmíněných Izvestijí.

K článkům se ještě vrátím.

Doplnění, 22.8.2003, 17:08: Generál Lobov v rozhovoru mluví nejen o pobytu v Československu, ale také o důvodech vpádu sovětských vojsk do Československa (ze svého pohledu).

Nemyslíte si dnes, že vstup vojsk byl chybou?

K Čechoslovákům jsme se chovali jako k bratrům a u nás jsme vždycky věděli, že si žijí dobře pokud jde o hmotné zabezpečení a že Československo je jednou z nejvyspělejších socialistických zemí. A my, tehdy ještě mladí lidé, jsme se domnívali, že je zapotřebí žít jako v Československu, a najednou se ukázalo, že se tam dějí takové nepříjemné procesy. Zároveň Československo hraničilo se západním státem a pociťovalo vliv NATO.

Věděli jsme, že u hranic Československa se konají cvičení členských zemí NATO, a kdybychom nevstoupili my, tak by vstoupili oni. Říkali nám, že asi 30 tisíc západoněmeckých vojáků se v té době pohybovalo v přestrojení za turisty na území země. Mě samotnému se přihodilo, že jsme zadrželi člověka, ze kterého se vyklubal plukovník NATO.

Jistě, vojákům se muselo něco napovídat, aby příliš neprotestovali. Koneckonců, politické cíle sovětského vedení je nemusely zajímat. Ale že věřili tvrzením o tisícovkách přestrojených západoněmeckých vojáků v Československu?

Hlavní článek v Izvestijích se snaží o jiný pohled:

Impéria [USA a SSSR]si mezi sebou rozdělila křehký pojaltský svět a přitom se neohlížela na suverenitu a práva jiných národů.

Suverenitu a práva jiných ovšem pošlapával především SSSR. A přestože to Vladlen Krivošejev v rozhovoru s novinami Moskovskie Novosti připouští a vpád vojsk do Československa odsuzuje, jeho závěry nakonec vyznívají dost pokřiveně.

Kdybych měl možnost, řekl bych české vládě toto: “Zúčastnili jste se americké trestné akce [v Iráku]? Tak, prosím pěkně, přehodnoťte svůj pohled na události roku 1968. Přiznejte, že SSSR měl také právo bránit své strategické zájmy, stejně jako Američani v Jugoslávii a v Iráku. Vy mluvíte o sovětské okupaci Československa? Pak si, prosím, ujasněte termíny. Jestli my jsme okupanti, pak přiznejte, že USA také okupovali ty desítky zemí, ve kterých jsou americké vojenské základny. A přestaňte nám vyčítat šedesátý osmý rok a na tom základě přihřívat protiruské nálady: přijetím účasti ve vojenských akcích USA jste na to ztratili právo.

Uf, uf, to je skutečně silná káva. Američané okupují země, ve kterých mají vojenské základny? Vladlen Krivošejev má názory jedné strany opravdu dobře vštípené. A bavit se o tom, že je podstatný rozdíl mezi “akcí” v Československu a akcemi v Jugoslávii a Iráku, snad ani nemá cenu.

I found a total of three articles in the online edition of Izvestia. The first article is an interview with Jaroslav Bašta, Czech ambassador in Russia. The second one is an interview as well, this time with General Vladimir Lobov who, during the invasion, was a captain of a batallion that entered the Czechoslovak territory among the first. The last article covers the events from 35 years ago.

Moskovskie Novosti (The Moscow News) published an interview as well. Yuri Vasilev talked with Vladlen Krivosheev who spent August 1968 in Prague as a correspondent of Izvestia.

Raketový útok v přeplněné čtvrti v Gaze zcela zničil auto vůdce Hamasu.

Desítky přiznivců Hamasu na místě útoku namáčeli své pěsti v krvi a sazích, a za provolávání "Bůh je velký" je zvedali do vzduchu a hrozili odplatou.

(Přes Little Green Footballs.)

The rocket attack in a crowded neighborhood of Gaza City left the Hamas leader's car a burned out hulk. Dozens of Hamas supporters at the scene dunked their fists in blood and soot, raised them in the air and threatened revenge, chanting "God is great."

(Via Little Green Footballs.)

Kdyby to bylo tak jednoduché, už by dávno byl mír všude na světě. Jenže ono to tak jednoduché není. Používat lásku a porozumění jde jen tak dlouho, dokud i druhá strana má o zájem o to samé. Palestinští teroristi mají ale zájem o jediné – jak zabít co nejvíc Židů. Nenávist je na denním pořádku a dokonce se nepřímo podporuje i ve školách, táborech pro děti a v oficiálních médiích. Izrael pak může používat tuny lásky a hektolitry porozumění, leč vše bude marné.

Ještě odkaz na fotky ze včerejšího útoku.

If it were so easy, the whole world would live in peace now. But it is not so easy. You can use love and understanding only as long as the other party is interested in the same. Palestinian terrorirts, however, are interested only in killing as many Jews as possible. Hatred is a daily staple and it is indirectly supported at schools, children's camps and in the official media. Israel can use tons of love and gallons of understanding without any effect.

Finally, a link to pictures from the terror attack in Jerusalem.

JERUZALÉM, 19.8. – Sebevražedný palestinský atentátník zabil minimálně 18 lidí, včetně dětí, když odpálil nálož naplněnou kuličkovými ložisky v autobuse MHD plném rodin, z nichž některé se vracely od nejposvátnějšího židovského místa, Zdi nářků.

Ozvěna výbuchu, který utrhl střechu autobusu a vyrazil jeho okna, se nesla Jeruzalémem. Výbuch rozmetal části lidských těl na vepředu jedoucí výletní autobus a otevřel tak hlubokou ránu v mírovém úsilí podporovaném USA.

V jednom z nejsmrtelnějších útoků během tříletého konfliktu bylo zraněno více než 100 lidí, mnoho z nich vážně. Muži nesoucí zakrvácené děti utíkali vstříc přijíždějícím sanitkám. Na ulici pokryté rozbitým sklem a zakrvaveným plechem se muž klečící vedle roztříštěného autobusu snažil dávat umělé dýchání batoleti.

A mezitím v Hebronu:

Nad Hebronem dnes večer vybuchoval ohňostroj, když Palestinci oslavovali bombový útok.

Až se mi z toho dělá špatně. Má tahle sběř vůbec ještě nárok na vlastní stát? Bude premiér Abbás konečně donucen tvrdě zakročit proti všem teroristickým skupinám a přestane se vymlouvat na nebezpečí vyvolání palestinské občanské války?

JERUSALEM, Aug. 19 – A Palestinian suicide bomber killed at least 18 people, including children, when he detonated an explosive packed with ball bearings tonight aboard a city bus crowded with families, some of them returning from Judaism's holiest site, the Western Wall.

The blast resounded across Jerusalem as it peeled up the roof of the bus and blew out its windows, smearing human remains on a preceding tour bus and opening a deep wound in the American-backed peace effort.

More than 100 people were reported hurt, many seriously, in one of the deadliest attacks in almost three years of conflict. Men carrying blood-spattered children raced toward approaching ambulances. On a street strewn with broken glass and bloodied sheet metal, a man knelt near the shattered bus to perform mouth-to-mouth resuscitation on a toddler.

And in the meantime in Hebron:

Fireworks burst over Hebron tonight as Palestinians there celebrated the bombing.

It makes me sick. Does this riff-raff still have any right to their own state? Will the Prime Minister Abbas be finally forced to forcefully confront all terrorist groups without looking for excuses saying there is a danger of a Palestinian civil war?

Bylo tady krásné počasí, správné letní teplo (neboli asi 32 stupňů nad nulou), dokonce ani typické washingtonské vlhko nebylo. V sobotu odpoledne jsme se známými vyrazili na podvečerní trénink našeho klubu orientačního běhu. Jeli jsme přes hodinu, místo srazu bylo severně od Baltimore, takže jsem měl čas sledovat provoz okolo.

Ačkoliv už jsem v USA čtyři roky, nikdo mi zatím nedokázal uspokojivě vysvětlit, proč jsou maximální rychlosti tak nízké, že je stejně nikdo nedodržuje. Dnes se mi dostalo vysvětlení v podobě článku ve Washington Post. Maximální rychlost se určuje jako „rychlost, která je stejná nebo nižší než rychlost 85% řidičů jedoucích po dané silnici za normálního provozu a při dobrém počasí“. Měla by to být rychlost, kterou „většina motoristů na dané silnici považuje za bezpečnou a přiměřenou za ideálních podmínek“.

Je tedy na čase, aby začali zvyšovat maximální rychlost prakticky všude. Na dálnicích, kde bývá rychlost omezena na 55 nebo 60 mil za hodinu (88 nebo 96 km/hod), v některých oblastech pak až na 65 mil/hod (104 km/hod), se stejně jezdí minimálně o 5-10 mil/hod rychleji. Někdy i víc. Policie obvykle nechává pěti- až desetimílové překročení rychlosti bez povšimnutí. Důvod je prostý:

Výzkum prokázal, že označená maximální rychlost má nepatrný vliv na rychlost, jakou většina motoristů jede. ... Maximální rychlost výrazně nižší než rychlost podle 85. percentilu je mnoha řidiči ignorována a obtížně se vymáhá její dodržování.

Takže budu-li jezdit rychleji, možná tak přispěju ke zvýšení maximální rychlosti. ;-)

The weather was very nice, the right summer temperatures (i.e., 91-92 F), and there was no typical Washingtonian summer humidity in the air. On Saturday late afternoon, we left with my friends for a training of our orienteering club. Since we had to drive for more than an hour (the meeting took place north of Baltimore), I had enough time to watch the traffic.

Although I’ve been in the U.S. for four years, I haven’t found anyone yet who could explain me why the speed limits are so low that everyone exceeds them anyway. I found an explanation in the Washington Post today. The speed limit is established as “the speed at or below which 85 percent of the motorists drive on a given road when unaffected by slower traffic or poor weather.” This should be the speed “that most motorists on that road consider safe and reasonable under ideal conditions.”

It’s just about time to increase the speed limits. The current highway speed limit is 55 or 60 mph, in some areas 65 mph; yet, drivers are generally doing 5-10 mph more. Sometimes they drive even faster. From my experience, police usually let drivers get away with 5-10 mph speeding. The reason is quite simple:

Research has shown that the posted speed limit has little effect on the speeds at which most motorists drive. . . . Speed limits significantly lower than the 85th percentile speed are ignored by many drivers and difficult to enforce.

So if I drive faster, I may help increase the speed limit, I guess. ;-)

ROSS DUNN, GAZA

Mohammed al-Hindi varoval v exkluzivním rozhovoru pro Scotland on Sunday, že militantní palestinské skupiny se připravují na konfrontaci bezprostředně po izraelských vojenských akcích, což by mohlo vést až ke kolapsu křehkého příměří před jeho oficiálním koncem příští měsíc.

Al-Hindi řekl: „Je přirozené, že se během hudny (tříměsíční příměří vyhlášené palestinskými skupinami v červnu) posilujeme.“

Přirozené? Jedině v tom případě, že získání nových zbraní a času na oddech bylo cílem hned od začátku.

(Zdroj: Cox and Forkum.)

ROSS DUNN, GAZA CITY

In an exclusive interview with Scotland on Sunday, Mohammed al-Hindi warned that militant Palestinian groups are preparing for confrontations in the wake of Israeli military operations that could even lead to the collapse of the fragile truce ahead of next month’s deadline.

Al-Hindi said: "It is natural that we strengthen ourselves during hudna [the three-month ceasefire declared by Palestinian groups in June]."

Natural? Only if acquiring new weapons and time to rest was the goal from the beginning.

(Via Cox and Forkum.)

Přestože bylo zasaženo několik velkých měst (například New York, Detroit, Cleveland, Toronto), v televizi byly obrázky pouze z New Yorku. Reportéři už nevěděli, o čem informovat (těch nových informací zase až tak moc nebylo) a tak se třeba ve Washingtonu postavili na rušnou ulici a ptali se okolojdoucích, co si o tom myslí. Anebo v rozhovoru s Hillary Clinton, senátorkou za stát New York, se jí reportér zeptal, jak si myslí, že bude opět nastartována atomová elektrárna, která musela být zastavena kvůli výpadku proudu. Opravdu inteligentní otázka.

Jedno je prý jisté: nešlo o „klasický“ teroristický útok. Někteří se ale ptají, jestli to náhodou není práce záměrně vyslaného počítačového viru (ačkoliv oficiální místa vehementně popírají, že šlo o jakýkoliv druh terorismu).

P.S.: ABC tomu už dala jméno – Výpadek roku 2003. Je skoro jedenáct večer. A přenos stále běží a běží a běží...

Moreover, although several major cities were hit by the blackout (for example, New York, Detroit, Cleveland, Toronto), they showed only New York on TV. The reporters struggled to say anything (there was little new information) so they reported, for example, from a busy street in downtown Washington, DC, asking passers-by for their opinion. Another reporter asked Senator Clinton in an interview how she thought a nuclear power plant would be restarted after it was necessary to close it down because of the power outage. Good question, sir!

Everyone seems to agree this was not a “classical” terrorist attack. However, some wonder if this could be a deliberately launched computer virus (although the authorities deny it was an act of terrorism at all).

P.S.: ABC has already gave a name to it – Blackout of 2003. It’s almost eleven evening. And the live coverage is going and going and going...

V Ravenně ve státě Ohio teď stojí před soudem mladá 29-letá matka, která kojila svoji sedmiměsíční dceru a přitom pokračovala v jízdě po dálnici. Nejlepší na celé záležitosti je její přiznání. Kojila v autě, protože jí to řekl manžel. Ačkoliv se zastavila na odpočívadle, kde svoji dceru řádně nakrmila, dcerka se dožadovala nášupu poté, co opět vyrazily na cestu. A tak zavolala manželovi, který jí řekl, ať malou nakrmí při jízdě. Otázkou zůstává, co je větší hloupost: kojit při řízení auta na dálnici, anebo volat manželovi a poslechnout jeho radu?

Dodatek: Soud matku neshledal vinnou z přestupku ohrožování dítěte, ale uznal ji vinnou z přestupků porušení zákona vyžadujícího použití dětské bezpečnostní sedačky, řízení bez řidičského průkazu a útěku před policií.

A na podobné téma ještě jednou. Tentokrát jde o soutěž. Soutěž v hromadném kojení, kde jsou všechny chvaty povoleny. S nápadem tentokrát nepřišli v USA, ale v australském Sydney v roce 1999. Soutěž spočívá ve shromáždění co největšího počtu matek, které spolu hromadně odkojí svá nemluvňata. V kalifornském Berkeley se nápad ujal a od té doby soutěží Berkeley a Sydney o prvenství v této velmi netradiční soutěži. Minulou sobotu se v Berkeley shromáždilo téměř 700 maminek, zatímco Sydney dalo dohromady chabých 48. Přidá se některé české nebo slovenské město? ;-)

Celá soutěž má ovšem hlubší význam. Jakožto součást Světového týdne kojení bylo cílem této soutěže „podpořit a propagovat kojení“.

A 29-year-old woman is on trial in Ravenna, Ohio, for breast-feeding her 7-month-old daughter while driving on the Ohio Turnpike. Her confession is the best part of the whole story. She was breast-feeding because her husband told her to. Although she stopped at a rest stop, where she properly fed her baby, her daughter wanted a second helping after they continued on their way. The mom then called her husband who told her to nurse while driving. There is one question remaining: what was more stupid – brest-feeding while driving on the turnpike or call the husband and listen to his advice?

Update: The mother was found not guilty of child endangerment but convicted of violating child-restraint laws, driving without a valid driver's license and fleeing police. What was she thinking, anyway?

Here is one more story with a similar topic. This time it's about a competition. A competition in mass breast-feeding, no holds barred. This time, the idea originated in Sydney in Australia in 1999. It is a challenge to gather the most moms to breast-feed en masse. They liked the idea in Berkeley, California, and the two cities have been competing since. Last Saturday, nearly 700 moms gathered in Berkeley, while Sydney mustered only 48 contenders. Is there any Czech or Slovak city willing to challenge the record? ;-)

However, the competition has actually a deeper meaning. As a part of World Breast-Feeding Week, the competition's main purpose was "to support and promote breast-feeding."

Nedalo mi to a přes víkend jsem si vyhledal údaje o znalosti cizích jazyků v zemích Evropské unie a v kandidátských zemích. Přestože metodika dotazování se zřejmě liší od CVVM, údaje to jsou zajímavé. Nejprve 15 zemí současné EU.

Podle průzkumu Eurobarometer provedeného v prosinci 2000, 47% Evropanů prohlašuje, že neumí žádný cizí jazyk, kromě svého mateřského. Samozřejmě jde o průměr všech 15 zemí. Například v Lucembursku mluví pouze mateřským jazykem jen 2 procenta obyvatel, ve Velké Británii to je už 66%. Švédsko, Nizozemsko a Dánsko, země srovnatelné s Českem, mají okolo 15% lidí, kteří se nedomluví jinak než svým rodným jazykem. Ale třeba v Portugalsku mluví pouze portugalsky 56% obyvatel.

Jedním cizím jazykem (kromě svého rodného) mluví 27%, dvěmi 26% a třemi a více 8% Evropanů. Podotýkám, že jde opět o průměr zemí „patnáctky“. Evropané nejčastěji umí anglicky (41%), francouzsky (19%), německy (10%), španělsky (7%) a italsky (3%).

Ani v porovnání s kandidátskými zeměmi z toho Češi nevycházejí nijak špatně. Průzkum Eurobarometer ze září a října 2002 srovnával znalosti jazyků podle toho, v jakém jazyce jsou dotazovaní schopni vést konverzaci. Celkem 67 procent Čechů uvedlo, že jsou schopni konverzovat v jiném cizím jazyce (což pochopitelně zahrnuje slovenštinu a ruštinu). Z kandidátských zemí před námi byli Litevci (93%), Lotyši (92%), Slovinci (89%), Malťané (86%), Slováci (82%) a Estonci (78%). Pochopitelně v Litvě, Lotyšsku a Estonsku je to téměř všeobecná znalost ruštiny, ve Slovinsku pak blízká příbuznost jihoslovanských jazyků a na Slovensku znalost češtiny a ruštiny (a zřejmě maďarštiny na jihu), které přispěly k tak vysokým podílům. Malta je výjimečná znalostí angličtiny, která se stala druhým úředním jazykem. Pro srovnání: v Maďarsku je tento podíl 33%, v Polsku 50%.

Eurobarometer se také zaměřil na znalost pouze pěti hlavních jazyků EU: angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny a italštiny. Tady na tom jsou Češi ještě lépe, než v předchozím srovnání. V jednom z těchto pěti jazyků se dokáže účastnit rozhovoru 45% Čechů. Před námi jsou pouze Malťané (86%), Slovinci (67%) a Kypřané (62%). Na Slovensku vládne jedním z těchto pěti jazyků 34% lidí, V Polsku 33% a v Maďarsku 24%.

Další zajímavé srovnání je ve znalosti jednotlivých jazyků. Angličtinu zná natolik dobře, aby v ní mohli vést rozhovor, 22% Čechů, což nás řadí na šesté místo mezi třinácti kandidátskými zeměmi (první jsou Malťané s 84%). To je víc než na Slovensku (18%). Vedeme si ale podstatně lépe v němčině – ovládá ji 27% Čechů a tím se dostáváme na druhé místo za Slovince, jichž německy vládne 36%. Slováci jsou hned za Čechy s 22 procenty. Kupodivu i francouzština je u nás rozšířenější než v jiných kandidátských zemích. U nás mluví francouzsky 4% Čechů, a to je čtvrté místo za Malťany, jichž francouzsky umí 16%, Rumuny s 10% a Kypřany s 6%. Slováků rozumí francouzsky o polovinu méně než Čechů. S ruštinou je to u nás už horší – rusky se domluví 19% Čechů (7. místo), ale 30% Slováků (4. místo). Není překvapením, že ve znalosti ruštiny vedou tři pobaltské země (Litva 77%, Lotyšsko 60%, Estonsko 53%).

Myslím tedy, že Češi se za svoje jazykové znalosti vůbec nemusí stydět. V porovnání s ostatními kandidátskými zeměmi jsme vždy v čele, ale ani srovnání se současnými členy EU nevyznívá pro Česko negativně. Prostě každý podobný průzkum se musí vnímat v širších souvislostech. :-)

I could not resist looking up some data on knowledge of foreign languages in the countries of the European Union and in the candidate countries. Although the methodology is obviously different from that in CVVM, the data is quite interesting. First, let’s look at the current 15 members of the EU.

According to the Eurobarometer survey from December 2000, 47% of Europeans claim they can only speak their mother tongue. This is an average of all 15 countries, of course. In Luxembourg, for example, 2% of Luxembourgers can only speak their mother tongue, while in the United Kingdom the percentage is 66%. Sweden, the Netherlands and Denmark, countries comparable with Czechia, have about 15% of citizens who cannot express themselves in another language. On the other hand, 56% of Portuguese people speak only Portuguese.

In addition to their mother tongue, 27% of Europeans speak one foreign language, 26% two languages, and 8% can speak three or more foreign languages. Again, this is the EU average. The Europeans most frequently know English (41%), French (19%), German (10%), Spanish (7%) and Italian (3%).

Czechs are doing fine in comparison with the candidate countries, as well. Another Eurobarometer poll from September and October 2002 compared knowledge of languages based on ability to take part in a conversation in a language other than the mother tongue. 67% of Czechs said they were able to take part in a conversation in another language (which, of course, includes Slovak and Russian). Citizens of Lithuania (93%), Latvia (92%), Slovenia (89%), Malta (86%), Slovakia (82%) and Estonia (78%) were better than Czechs. Obviously, the high percentages in Lithuania, Latvia and Estonia can be explained by almost universal knowledge of Russian, in Slovenia by close language relationship among the southern Slavic languages, and in Slovakia by knowledge of Czech and Russian (and possibly Hungarian in the south of the country). The exception is Malta where English has been a second official language for quite a while. Just for comparison: in Hungary the percentage is 33%, in Poland 50%.

Eurobarometer also focused on knowledge of the five major EU languages: English, French, German, Spanish and Italian. Czechs did even better – 45% of Czechs can take part in a conversation in one of the five languages. Only the Maltese (86%), Slovenians (67%) and Cypriots (62%) had a higher proportion of speakers of a Western European language. It is 34% in Slovakia, 33% in Poland and 24% in Hungary.

Comparing knowledge of individual languages yields other interesting information. 22% of Czechs can take part in a conversation in English, which is the sixth place among the thirteen candidate countries (Malta is in the first place with 84%). That is more than in Slovakia (18%). Czechs are much better in knowledge of German – we come second with 27%, while 36% of Slovenians know German well enough to take part in a conversation. Slovaks are right behind Czechs with 22%. Surprisingly, even knowledge of French is higher in Czechia than in other candidate countries. 4% of Czechs can speak French, which is the fourth place behind the Maltese (16%), Romanians (10%) and Cypriots (6%). 2% of Slovaks speak French. Russian language is not very popular among Czechs – only 19% can speak it (7th place), while 30% of Slovaks can speak Russian (4th place). It is no surprise that the three Baltic countries lead the list in Russian proficiency (Lithuania 77%, Latvia 60%, Estonia 53%).

I think there is no reason for Czechs to be ashamed for their knowledge of foreign languages. Compared with other EU candidate countries, Czechs are always among the first and even the comparison with the current EU members is rather positive for Czechia. Well, I guess any poll like this must be viewed in a broader context. :-)

MOSKVA – Ruští muslimové zadržení v Afghanistánu během války proti Talibánu a později izolovaní na americké základně v Guantánamu na Kubě požádali, aby nebyli vydáni do Ruska. „Můj syn mi psal a řekl mi, že si žije lépe než v jakémkoliv ruském vězení,“ vysvětlila tisku Amina Jasanova, matka jednoho z vězňů.

Nina Adžieva, matka Rasula Kudajeva, dodala, že žádala vládu USA, aby jejího syna neposílala zpět do Ruska, protože má strach, že ve své zemi nebude mít spravedlivý soud a bude „mučen anebo zavražděn“.

Ti, kteří USA obviňují z nelidského zacházení s vězni, by si to měli pamatovat.

MOSCOW – The Russian Muslims detained in Afghanistan during the war against Taliban and later secluded on the U.S. base in Guantanamo, Cuba, have asked not to be extradited to Russia. “My son wrote me and told me that he lives better than in any Russian prison,” explained Amina Yasanova, mother of one of the prisoners, to the press.

Nina Adzhieva, mother of Rasul Kudaev, added she requested the U.S. government not to send her son to Russia because she feared he would not have a just trial in his country and would be “tortured or assassinated”.

Those charging the US with inhumane treatment of prisoners should take note.

Protože jsem už byl párkrát dotázán, co to ten blog vlastně je, odpovím svým tazatelům citací z článku:

Blog je internetový deník, který jednotlivé události či komentáře zaznamenává chronologicky – nejčerstvější zápis se objeví na monitoru nejvýš. Původ slova blog se skrývá v sousloví web log (webový záznam). Blogy mohou být ryze osobní (např. www.bloguje.cz/reteska), oborové či zájmové, např. o počítačích (Marigold.cz), nebo kombinují osobní zážitky s komentáři politických a kulturních událostí (Pooh.cz). "Charakteristická je pro ně upovídanost, pravidelná a častá obnova a vybavení linky na podobné stránky," píše internetový publicista Petr Janík. Jeho kolega Patrick Zandl dále míní, že blogy své čtenáře oslovují zejména velkou mírou subjektivity, kterou si masmédia nemohou dovolit.

V případě blogů se diskutuje např. o míře exhibicionismu a grafomanství jejich autorů: psycholog David Šmahel, který se specializuje na internet, říká: "Mít vlastní stránky nebo blog rozhodně nemusí ještě znamenat, že člověk se stává exhibicionistou nebo grafomanem. Každý člověk má určitou míru potřeby prezentovat svoje názory či nápady a internet je možností, jak tuto potřebu realizovat. Z toho důvodu najdeme v diskusích a na chatech velmi vysoké procento dospívajících, pro které je tato potřeba přirozená. Na internetu se učí komunikovat, diskutují, testují svoje názory a postoje a nemusí při tom dodržovat žádná pravidla." Existenci exhibicionistických stránek psycholog připouští, jejich hlavním tématem bývá sex (erotické blogy patří k nejčtenějším).

V každém případě ale navštivte stránky Lidovek a zmíněný článek si přečtěte.

(Drobné přátelské varování: Pokud si čtete jak českou tak anglickou verzi a porovnáváte oba texty, pak vězte, že dnes se obě verze poněkud liší.)

Blog is an internet diary chronologically logging separate events or comments; the most recent entry shows up on the screen first. The origin of the word blog comes from a term web log. Blogs can be personal (e.g., www.bloguje.cz/reteska), professional or specialized, for example, a blog about computers (Marigold.cz). They can also combine personal experiences and political and cultural commentaries (Pooh.cz). “Their characteristic features are talkativeness, regular and frequent updates and links to other similar pages,” says Petr Janík, an internet publicist. His colleague Patrick Zandl also thinks blogs address their readers particularly by high level of subjectivity that the mass media cannot afford.

A psychologist David Šmahel, who specializes in the Internet, says: “Having your own web pages or a blog does not necessarily mean a person becomes an exhibitionist or a graphomaniac. Every person has certain need to present their opinions or thoughts and the Internet is a way to realize this need. That's why a very high percentage of discussion or chat room users are teenagers, for whom this need is natural. In the Internet, they learn how to communicate, discuss, they test their opinions and attitudes while not having to follow any rules.” The psychologist acknowledges exhibitionist pages do exist; the topic of such pages is usually sex (erotic blogs are among the most visited).

Now, if you understand Czech, please read the article in the newspaper. It's worth it.

RAMALÁH, Západní břeh (AFP) – Tři maskovaní ozbrojenci popravili v centru Ramaláhu na Západním břehu jiného Palestince, kterého obvinili z kolaborace, řekli svědci a bezpečnostní zdroje.

Ozbrojenci podle svědků prohlásili, že patří k Brigádám mučedníků od al-Aksá, což je ozbrojená odnož hnutí Fatah palestinského předáka Jásira Arafata.

„Oběť měla nasazenou masku a ruce spoutané za zády,“ řekl AFP jeden svědek.

„Předtím než ho zastřelili, mu sundali masku. Potom řekli, že je kolaborant a že ho odsuzují k smrti.“

Trojice vystřílela do zad oběti asi 10 kulek a poté se dala na útěk, oznámili svědci. Svědci dále dodali, že ozbrojenci měli kalašnikovy.

RAMALLAH, West Bank (AFP) – Three masked gunmen executed a fellow Palestinian in the centre of the West Bank city of Ramallah after accusing him of being a collaborator, witnesses and security sources said.

The three said they were from the Al-Aqsa Martyrs' Brigades, an armed offshoot of Palestinian leader Yasser Arafat's Fatah movement, witnesses said.

"The guy had a mask on and had his hands tied behind his back," one witness told AFP.

"Before they shot him, they took off his mask. They then said he was a collaborator and we sentence him to death."

The trio pumped around 10 bullets into the victim's back before fleeing shortly after 13:30 GMT, witnesses said. The gunmen were armed with kalashnikovs, they added.

Občas se při čtení černé kroniky ve vašich místních novinách můžete i pobavit. Čtenáři novozélandských novin The New Zealand Herald včera zjistili, že jejich špatný den možná není zase až tak špatný:

Údajný zloděj motocyklu pravděpodobně lituje svého rozhodnutí zastavit projíždějící auto s žádostí o pomoc.

Nezletilý mladík v noci údajně ukradl motocykl z obchodu v Tokoroa, ale pak se ztratil, když utíkal z místa činu.

Ve snaze zjistit kde je, se rozhodl zastavit projíždějící auto, ale nevědomky si vybral policejní auto.

Policie 15-letého mladíka zatkla.

Možná se měl od orientačních běžců přiučit umění orientovat se.

Sometimes reading the crime section of your local newspaper can be fun. Readers of The New Zealand Herald realized yesterday their bad day might not be so bad after all:

An alleged motorcycle thief is probably ruing his decision to flag down a passing car for help.

The teenager allegedly stole a motorcycle from a Tokoroa shop overnight, but then got lost during his getaway.

In a bid to regain his bearings he decided to flag down a passing car, but unwittingly picked out a police patrol car.

Police arrested the 15-year-old.

Maybe he should have learned some orienteering skills from orienteerers.

Po delší době jsem se opět podíval na The Onion, anglicky psaný satirický týdeník. Celkem mě nepřekvapilo, že válka v Iráku má v jejich archívu svoji vlastní rubriku. Trochu jsem se tam porozhlédl a pod datem 16.dubna 2003 jsem našel článek se zajímavým nadpisem: „Saddám je hrdý, že stále ještě zabil víc iráckých civilistů, než USA“.

„Mezinárodní média odpočítávají na svých prstech každého Iráčana, který zemře po zásahu Bushových raket,“ řekl Saddám. „Noviny zveřejňují obsáhlé články, když je americkými vojáky u Basry zabito šest iráckých civilistů, anebo když je při náletu na Bagdád zabito 15 iráckých civilistů. To jsou bídné oběti na životech. Já ani nemůžu spočítat, kolik lidí zemřelo v Basře na můj příkaz, kolik jsem jich zabil svoji vlastní zbraní v Bagdádu.“ ...

„Nedávno jsem slyšel jednoho kritika prezidenta Bushe, jak říká, že Bush je diktátor,“ řekl Saddám. „Tomu jsem se musel smát. George Bush a diktátor!? Moji synové Udaj a Kusaj byli mnohem zvrhlejší, už když jim bylo deset let.“

Válet smíchy se u toho nebudete, ale jak už to se satirou bývá, velice dobře zobrazuje realitu, která některým z nás uniká (anebo ji nechtějí vidět).

I checked again The Onion, a satirical weekly, after some time. I was not surprised the war in Iraq had its own section in their archives. So I browsed the archives a little and found an article dated April 16, 2003 with an interesting headline: "Saddam Proud He Still Killed More Iraqi Civilians Than U.S."

"The international press counts off on their fingers every Iraqi that dies by Bush's missiles," Saddam said. "The papers make a big story of it when six Iraqi civilians are killed by American GIs near Basra, or when 15 Iraqi civilians are killed in air strikes on Baghdad. What paltry death tolls. I cannot even begin to add up how many died in Basra upon my orders, how many in Baghdad I killed with my own gun." ...

"I recently heard a critic of President Bush say he is a dictator," Saddam said. "That made me laugh. George Bush, a dictator! My sons Uday and Qusay showed more viciousness at 10 years of age."

You will not roll on floor laughing, but as satirical pieces go, it captures pretty well the reality that escapes some of us (or else they don't want to see it).